Těžko je dnes člověku, který chce přemýšlet nad zprávami, pokud si pamatuje víc než jenom to, co přináší aktuální zpravodajství. Když v roce 2014 Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) při OSN potvrdila, že byly zničeny všechny chemické zbraně ze Sýrie, patrně asi lhala, protože dnes určité mocnosti jejich arzenál v Sýrii předpokládají, ba dokonce tam prý už byl v sobotu zničen jejich sklad i výrobna pomocí chytrých raket. Zřejmě jen naštěstí přitom nedošlo k úniku oněch smrtících látek a nikdo přitom nezahynul - oddychne si konzument takového zpravodajství.
V korektním zpravodajství se už takřka vůbec nepoužívá slovo lež, nemluvě o slovu pravda. Namísto lži se dnes řekne nanejvýš ideologie, ačkoli užití tohoto termínu bylo ještě v minulém století známkou určité úrovně. Nověji lze aplikovat třeba „paradigma“. Slovo pravda se patrně ve snaze o co největší nestrannost či objektivnost ocitlo v naprosté nemilosti sdělovacích prostředků i politické diskuse. Společenská komunikace byla zcela kontaminována slovníkem, který se neopírá o srozumitelnost. I zpravodajství apeluje pouze na emoce a zakládá se na lidské důvěřivosti. Ani věřící katolík dnes téměř nepřemýšlí nad tím, jaký je rozdíl mezi tištěným či digitálně zobrazeným verbálním sdělením dnešních médií a Písmem svatým.
Ve sdělovacích prostředcích to zkrátka nezřídka skřípe, ale člověk je vždy znovu a znovu ochoten raději důvěřovat než nedůvěřovat. Je to přirozené. Mediální sdělení se však živí nejenom naší nevědomostí, ale také naší nevraživostí a nevzdělaností, naším sobectvím a naší pošetilostí. Především však pýchou.
„Všechny ve světě existující protiklady a různosti se vztahují k jednomu principu, totiž k příčině svého bytí“ – říká sv. Tomáš Akvinský (De potentia 3,6). Naprosto zásadní rozdíl je však mezi protikladem a protimluvem. Chápání této distinkce je vodítkem lidského myšlení a křesťanovi pomáhá ke správnému postoji k realitě i dějinám, osobním i univerzálním. Protiklad (contratrium) a protimluv (contradictio) totiž nejsou synonyma.
Ne všechny protiklady se vylučují. Některé protějšky se dokonce hezky doplňují. Stačí pomyslet na muže a ženu. Netřeba proto vždycky a za každou cenu hledat nepřátelství mezi protiklady. Zcela určitě je však jediným účelem každého protimluvu nepřátelství k lidské přirozenosti, a to dokonce i tehdy, je-li šířen v dobré víře někým, kdo jej pouze bezmyšlenkovitě opakuje.
Bohužel se zdá, že lidé jsou dnes čím dál více svárliví a záštiplní. Čeho je to vliv? – vnucuje se otázka při pohledu na národy, které nežijí denně pod palbou sdělovacích prostředků. Půjde-li to takhle dál, pak nezbyde než jeden jediný výrazový prostředek, který všechny lidí spojí, totiž usedavý pláč.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
