Vatikán. Liturgie nám předkládá tři vzory svobody – nakolik jsme ale schopni klidně uvažovat a dopřávat v životě prostor Bohu, jako to činil Gamaliel? Jsme s to následovat Ježíše s radostí, a to také v utrpení jako Petr a Jan? Jsme oproštěni od vášní, ambicí, módy? Anebo jsme jako svět, který je poněkud schizofrenní – provolává totiž svobodu, ale pak ještě více otročí? Tyto otázky kladl papež František v kapli Domu sv. Marty, když komentoval dnešní první čtení ze Skutků apoštolů (5,34-42) a Janovo evangelium o rozmožení chlebů (6,1-15).
Svoboda, o níž mluvíme ve velikonoční době, je svoboda dětí, kterou nám Ježíš navrátil svým dílem spásy. První svobodný člověk, který dnes vstupuje na scénu, je farizeus Gamaliel, učitel Zákona, který přesvědčí veleradu o tom, aby propustila z vězení apoštoly Petra a Jana. Gamaliel, vysvětlil papež, je svobodný člověk, který zachovává rozvahu a přivádí druhé k rozumu. Přesvědčí je, že čas už vykoná své:
„Svobodný člověk se nebojí času – dává průchod Bohu. Dopřává mu prostor, aby Bůh v čase působil. Svobodný člověk je trpělivý. Tento muž byl žid, nebyl to křesťan a nepoznal Ježíše Spasitele, přesto však byl svobodný. Přemýšlí, předkládá svůj názor druhým a dochází přijetí. Svoboda není netrpělivá.“
Také Pilát dobře a chladnokrevně přemýšlel, pokračoval František, a všiml si Ježíšovy neviny. Nebyl ale schopen problém vyřešit, protože nebyl svobodný. Příliš trval na kariérním postupu, chyběla mu odvaha, protože otročil kariéře, ambicím a úspěchu.
Druhým příkladem svobody jsou apoštolové Petr a Jan, kteří vyléčili ochrnulého a ocitli se kvůli tomu před veleradou. Ta je nakonec osvobodila, ale navzdory nevině je přikázala zbičovat. Byli nespravedlivě potrestáni, připomenul papež, přesto ale odcházeli „s radostí, protože směli trpět příkoří pro Ježíšovo jméno“. V tomto spočívá radost z Ježíšova následování – tedy ve zcela jiné svobodě, která je větší, širší a křesťanštější, podotkl římský biskup. Petr se mohl vydat za soudci velerady, odvolat se, žádat odškodné, ale stejně jako Jan byl naopak radostný, že mohl trpět pro Ježíše. Možná si vzpomenuli na Pánova slova: Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit a pronásledovat“. Ve svém utrpění byli svobodní, vysvětloval dále papež, a to je křesťanský postoj: „Pane, tys mi hodně daroval a hodně jsi pro mne vytrpěl. Co pro tebe mohu udělat? Vezmi si, Pane, můj život, mysl i srdce, to všechno je tvé“.
„Taková je svoboda člověka zamilovaného do Krista, jehož zamilovanost Duch svatý zpečetil vírou v Ježíše Krista. Toto jsi pro mne učinil ty, toto ti zase odevzdávám já. Také dnes je mnoho vězněných a mučených křesťanů, kteří v této svobodě vyznávají Ježíše Krista.“
Třetím vzorem svobody je sám Ježíš, který v dnešním evangeliu zázračně rozmnožil chleby. Lidé jásají a Ježíš chápe, že „chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále“. Proto se znovu zcela sám odebírá na horu. „Odpoutal se od triumfalismu a nedal se jím oklamat“, komentoval papež, „byl svobodný“. Stejně jako v poušti, kde odvrací ďáblova pokušení, protože byl svobodný a v této svobodě plnil Otcovu vůli. Nakonec skončí na kříži, kde plnil Otcovu vůli, aby uzdravil naše synovství, uzavřel František.
„Přemýšlejme dnes o své svobodě. Tři příklady – Gamaliel, Petr a Jan, Ježíš. Je má svoboda křesťanská? Jsem svobodný? Anebo otročím svým vášním, ambicím, bohatství, módě a mnohému dalšímu? Vypadá to jako vtip, ale kolik lidí se podřizuje módě. Přemýšlejme o své svobodě v tomto poněkud schizofrenickém světě, který hlasitě provolává svobodu, ale stále více se dává ovládat. Pomysleme na svobodu, kterou nám dává Bůh v Ježíši.“
zakončil papež František ranní kázání v Domě svaté Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
