Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Mladí lidé touží po autentické a transparentní církvi, která by neředila pravdy víry, vyplývá z dokumentu předsynodního jednání mladých lidí, který o Květné neděli předal papeži Františkovi symbolicky účastník z Panamy, tedy hostitelské země příštích Světových dní mládeže. Anglický originál textu vznikl z odpovědí na otázky, kterými se minulý týden v Římě zabývalo dvacet jazykových skupin, složených z delegátů místních církví všech světadílů, ale také zástupců různých společenských oborů, jiných křesťanských vyznání, nekřesťanů a nevěřících. Prostřednictvím sociálních sítí se k němu vyjadřovaly další tisíce mladých, a proto výsledkem není „empirická analýza“, jako spíše výraz toho, kde „nyní jsme a kam míříme“, píší mladí lidé.

Dokument, předkládaný v první osobě množného čísla jménem „mladé církve“, se dělí do tří hlavních tematických okruhů. První popisuje postavení mladého člověka v dnešním světě (vytváření vnějších vztahů, projekci do budoucnosti, vztah k technologiím a hledání smyslu existence), druhý se týká víry, povolání a duchovního vedení a konečně třetí se zabývá vzdělávací a pastorační činností církve. Z textu promlouvá zdravé sebevědomí mladých lidí, kteří se kupříkladu dožadují „oficiálního církevního dokumentu o nových technologiích“ či „docenění žen v církvi“, ale na druhé straně „nalézají radost v učení církve o antikoncepci, potratu, homosexualitě, soužití, manželství a kněžství a naléhají, aby církev na své mnohdy „nepopulární“ nauce nejenom pevně trvala, nýbrž ji ještě hlouběji hlásala“.  Zároveň se dovolávají pojmově konkrétní debaty o nepohodlných otázkách, jako jsou gender a již zmíněná homosexualita.

Účastníci vatikánské presynody si všímají, že v mnoha částech světa mladí lidé houfně církev opouštějí. Pokud chceme jít dál, bude klíčové pochopit příčiny tohoto jevu, píší autoři dokumentu a jmenují některé negativní zkušenosti s církví: odmítání či odsuzování mladých lidí, lhostejnost vůči nim anebo malá radost z víry. „Stává se, že odcházíme ze mše svaté, aniž bychom se cítili součástí společenství anebo rodiny ve smyslu Kristova těla. Křesťané vyznávají živého Boha, ale navzdory tomu se naskytnou bohoslužby či společenství, která mají spíše mrtvolný vzhled“, nešetří mládež kritikou a dodává: „Toužíme po církvi, která by živě svědčila o tom, co hlásá, připouštěla si své chyby a pokorně dokázala prosit za jejich odpuštění.“  Adresáti říjnové biskupské synody, věnované „víře a rozlišování povolání u mladých lidí“, by přivítali jasnější definici pojmu „povolání“, který se v církevních kruzích stal synonymem směřování ke kněžství či řeholnímu životu. Mladí katolíci však tento termín vnímají šířeji jako povolání ke křesťanskému životu (v různých jeho projevech), kdežto mladí lidé z jiných kultur a náboženství jím rozumí hledání a naplnění osobního poslání ve světě.

V závěrečné části dokumentu se pisatelé obracejí s řadou výzev na katolickou hierarchii – domáhají se protagonismu mladých lidí v církvi na lokální i mezinárodní úrovni i ve vatikánských komisích. Dovolávají se tvořivého uplatnění v hudbě, liturgii a umění, tedy prostoru, který „bohužel opanovali starší členové církve“. Navrhují církvi, aby jim vycházela vstříc na místa, kde dosud chybí, tudíž na ulici a další místa společenského shromažďování. Mezi iniciativami, které by církev měla posílit, zmiňují mladí lidé hlubší chápání svátostí, modlitby a liturgie. „Svátosti jsou pro nás hodnotné, a proto bychom se chtěli dobrat hlubšího smyslu toho, co v našich životech znamenají“, stojí v textu. Jak by církev měla všem těmto požadavkům vyhovět? Účastníci pre-synody doporučují využití multimédií, možnost dobrovolnické práce v charitních sdruženích, cestu krásy a uměleckého výrazu, adoraci, meditaci a kontemplaci, „které se mohou jevit protikulturně, avšak jsou účinné“, jak podotýkají, a rovněž svědectví a synodalitu.

Výsledný dokument mládežnického setkání se spolu s dalším materiálem (výsledky dotazníkového šetření, uskutečněného generálním sekretariátem biskupské synody, a závěry semináře o mladých lidech ze září loňského roku) stane podkladem tzv. Instrumentum Laboris, tedy pracovního dokumentu pro patnácté všeobecné řádné shromáždění biskupské synody v říjnu tohoto roku. „Nadchlo nás, že nás církevní hierarchie bere vážně a že se rozvíjí dialog mezi zralou a mladou církví. Bylo by škoda, kdyby tento dialog nadále nepokračoval a nerostl. Nynější otevřenost je pro nás totiž krajně přínosná“, vyznávají se účastníci vatikánské pre-synody v závěru svého textu.