Vatikán. „Pontifikát radosti“ – tak hodnotí státní sekretář Svatého stolce pět let, která uplynula od zvolení kardinála Jorge Mario Bergoglia do úřadu Petrova nástupce (13.3. 2013). Kardinál Pietro Parolin hovořil o tomto „velmi rychle uplynulém čase“ pro Vatikánský rozhlas; a věnoval pozornost také kritikám na adresu papeže Františka. První otázka se týkala klíčových bodů papežského magisteria.
„Již dlouho přemýšlím o něčem, co na mne činí silný dojem, že totiž všechny dokumenty nebo alespoň ty nejdůležitější – tedy Evangelii gaudium, tak trochu programový text pontifikátu, potom Amoris laetitia a nepřímo i Laudato si´ - vždycky poukazují na radost... Řekl bych, že základní charakteristikou tohoto pontifikátu je právě radost, která ovšem není lehkomyslná, nýbrž vychází z vědomí faktu, že jsme milováni Bohem. Dalším řídícím ukazatelem je milosrdenství, tedy osobní a naprostá láska, kterou chová Bůh ke každému svému tvoru, a rovněž radost ze šíření této dobré zvěsti. Zvěstování evangelia totiž přináší radost tomu, kdo ji přijme, i tomu, kdo jej zvěstuje. Je to sdílená radost. Třetí rys spatřuji v evangelizační snaze církve dávající se do pohybu. Toto jsou tedy stručně základní charakteristiky nynějšího pontifikátu.“
V Božím lidu i za jeho viditelnými hranicemi se však objevují také kritiky. Jak na ně odpovídat?
„Řekl bych v souvislosti s předchozí otázkou, že papež František prosazuje dimenzi církve, dávající se do pohybu a na cestu; vybízí, abychom nezůstávali nehnutě stát a neodvolávali se na to, že »se to tak vždycky dělalo«, pod záminkou nedělat krok vpřed, jak praví Evangelii gaudium. Dobře totiž víme, kam tato cesta vede: k tomu, aby církev byla věrnější svojí povaze Božího lidu a Kristova těla, a k větší účinnosti svého evangelizačního poslání. Aniž bych někoho chtěl soudit, myslím, že právě tato pobídka, tento dynamismus, který papež vtiskl a chce vtisknout církvi, patrně zapříčiňuje různé, smíšené ba i nesouhlasné soudy. V jistém smyslu je to normální, protože každý pontifikát byl kritizován. Pokud jde však o kritiky, rozlišoval bych mezi destruktivními, agresivními a opravdu zlomyslnými – užijme toho slova – a těmi konstruktivními. Pokud jde o agresivní a destruktivní kritiky, nezbývá než přijmout je jako kříž a považovat je za trnovou korunu, kterou máme všichni nést, zejména ti, kdo mají v církvi odpovědnost a tedy i veřejnou roli. Nelze s tím nic dělat. Jsou nevyčerpatelné a budou vždycky. Pokud jde o ty konstruktivní kritiky, myslím, že je třeba vzít je v úvahu, protože mohou pomoci ke zdokonalení vlastní služby. Takové kritiky se rodí ze zásadního postoje lásky a směřují k vytváření společenství v církvi. Domnívám se, že to je zásadní kriterium: míří ke společenství v církvi a chtějí pomoci papeži k lepšímu výkonu jeho magisteria a jeho služby ku prospěchu celé církve.“
Řekl kardinál Pietro Parolin k dnešnímu pětiletému výročí volby papeže Františka. Vatikánský státní sekretář také zmínil, že papež je stále velmi důležitou a významnou postavou uvnitř i za viditelnými hranicemi církve, a popřál Petrovu nástupci starobylým latinským úslovím Deus conservet eum et vivificet eum (Zachovej ho, Bože, a dej mu sílu) Ad multos annos, Svatý otče!
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
