Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tato čtvrtá postní neděle je zvaná laetare, tzn. „vesel se“ protože tak zní vstupní antifona eucharistické liturgie vybízející nás k radosti: »Vesel se, Jeruzaléme!« Je to pozvání k radosti. »Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost«. Tak začíná mše. Jaký je motiv této radosti? Motivem je obrovská Boží láska k lidstvu, jak praví dnešní evangelium: »Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul« (Jan 3,16). Tato slova pronesl Ježíš v rozhovoru s Nikodémem a shrnují ústřední téma křesťanské zvěsti. I v situaci, která se jeví zoufalou, Bůh zasahuje a nabízí člověku spásu a radost. Bůh totiž nestojí v ústraní, nýbrž vstupuje do dějin lidstva a mísí se do našeho života, aby jej svojí milostí oživil a spasil.
Jsme povoláni popřát sluchu této zvěsti, nepodlehnout pokušení sebejistoty, snahy obejít se bez Boha a dožadovat se absolutní svobody od Něho a od Jeho Slova. Když najdeme odvahu uznat, že jsme to, co jsme – a k tomu je zapotřebí odvahy - zjistíme, že jsme lidmi, kteří jsou povoláni počítat se svojí slabostí a svými omezeními. Může se tedy přihodit, že podlehneme úzkosti a znepokojení ze zítřka, nemoci a smrti. To vysvětluje, proč se tolik lidí, kteří hledají východisko, někdy vydává nebezpečnými zkratkami jako např. tunelem drogy, pověr nebo zhoubných magických rituálů. Je dobré znát vlastní omezení, vlastní slabosti. Musíme je znát. Ne však proto, abychom nad nimi zoufali, nýbrž abychom je nabídli Pánu, který nám pomáhá na cestě uzdravení, bere nás za ruku a nikdy nás nenechává samotné, nikdy. Bůh je s námi, a proto se dnes veselme. »Vesel se, Jeruzaléme!«, protože je s námi Bůh.
A my máme pravou a obrovskou naději v Boha, který oplývá milosrdenstvím a daroval nám svého Syna, aby nás zachránil. V tom spočívá naše radost. Máme také mnoho zármutku, ale jsme-li opravdovými křesťany, máme naději, která je jako malá radost, jež roste a dává jistotu. Nemusíme klesat na mysli, když spatříme svoje omezení, svoje hříchy a slabosti. Bůh je blízko, Ježíš je na kříži, aby nás uzdravil. Taková je Boží láska. Hledět na Ukřižovaného a říkat si: »Bůh mne miluje«. Je pravda, že existují omezení, slabosti a hříchy, ale On je větší než omezení, slabosti a hříchy. Nezapomeňte na to. Bůh je větší než naše slabosti, nevěrnosti a hříchy. Podejme Pánu ruku, hleďme na Ukřižovaného a jděme dál.
Maria, Matko milosrdenství, vlož nám do srdce jistotu, že jsme milováni Bohem. Buď nám nablízku ve chvílích samoty, když jsme pokoušeni podlehnout životním těžkostem. Uděl nám cítění tvého Syna Ježíše, aby nám postní doba přinesla zkušenost odpuštění, přijetí a lásky.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
