Nový portál Vatikánského rozhlasu

Sýrie. „Dozvěděly jsme se, že povstalci v damašské čtvrti Goutha akceptovali propuštění civilistů, ale pouze výměnou za humanitární pomoc. Znamená to, že civilnímu obyvatelstvu není povoleno svobodně odejít“, říká sestra Marta Fagnanová, představená trapistek ze syrského kláštera v Azeir, malé vesničce poblíž libanonských hranic a na půli cesty mezi Homsem a Tartúsem. Nevelká řeholní komunita nedávno upozornila na dramatickou situaci v Sýrii poselstvím, adresovaným vatikánské agentuře Fides (jeho český překlad je ZDE), ve kterém se dožadovala ukončení války a poukazovala na bombardování damaškých čtvrtí, kontrolovaných vládou. Džihádisté, opevnění ve zmíněném okrsku Ghouta, přitom cílí na křesťanské objekty a děti vycházející ze školy. Vatikánský rozhlas požádal sestru Martu o přímé svědectví, které podává po návštěvě Damašku:

„Především se snažíme naslouchat, nejsme novinářky e neděláme rozhovory. Setkáváme se s lidmi a na jedné straně vidíme, že se snaží reagovat a pokračovat v životě navzdory válce, na druhé straně ale trpí všemi důsledky války – nejistotou, strachem ze smrti, která je jako civilisty může náhle zasáhnout, a také únavou z toho, jak se neustále mluví jen o jedné straně celé věci. Lidi to skutečně pohoršuje, znásobuje to tíži jejich situace, protože neexistuje jakákoli solidarita s  utrpením, které prožívají také ve vládních čtvrtích. Tuto část většinové populace chrání syrská vláda, ale jakákoli obrana je považována za zločin. To není spravedlivé, protože všichni lidé mají právo se hájit.“

Damašký okrsek Goutha (foto) ovládli islamističtí integralisté e existují důkazy o pronásledování tamního civilního obyvatelstva, pokračuje syrská trapistka.

„Ano, působí tam různé frakce, ale rozhodně se nejedná o takzvanou umírněnou opozici. Ta byla od počátku pohlcena předem připravenými extrémistickými frakcemi. Výmluvné svědectví o tom, jak se nakládá s civilisty v Gouthě, bylo nedávné video, které ukazovalo záchranu tamních dětí ze strany syrských vojáků. Děti se svými rodiči se pokusily o útěk z Gouthy, ale zachránily se pouze děti. Dozvěděla jsem se o tom, že povstalci v Ghoutě propustili civilisty výměnou za humanitární dodávky. To znamená, že civilisté jsou součástí vyjednávání a nemohou svobodně odejít. Myslím, že tyto příklady hovoří zcela jasně.“

Humanitární koridory, píší syrské trapistky, ovšem slouží k tomu, aby do země mohly vstoupit nové zbraně a noví žoldáci. Jak dále čteme v poselství vatikánské agentuře, řeholnice se modlí za oběti bombardování na obou stranách, ale také za džihádisty, protože „každý člověk, který se rozhodne pro zlo, je ztracený syn, je skrytým tajemstvím v Božím srdci“.

„Volba mezi dobrem a zlem je skutečným tajemstvím, a proto se nelze radovat ze smrti žádného člověka. Smrt je pokaždé dramatem, se kterým se nicméně musíme s jasnou myslí vyrovnat a nepřiklánět se k jedné či druhé straně. Především ale nelze plakat nad válkou, aniž bychom se zaobírali její příčinou, která je v tomto případě úmyslná. Považujeme za pokrytecké stěžovat si na násilí, když se jasně neřekne, jaké příčiny toto násilí vyvolaly. Když už válka vypukla, tak vypukla, jestliže je už země plná zbraní a bojovníků, tak se bojuje, nelze „připnout růže k bodákům“, to by bylo krásné, ale děje se to jen v písních…“

Rovněž „není možné zaměňovat toho, kdo útočí, s tím, kdo se brání“, upozorňují řeholnice ze syrské trapistické komunity a poukazují na vliv zahraničních vlád, které „do Sýrie v posledních letech nahrnuly stále mocnější zbraně a své tajné služby... Nemluvě o žoldácích, nechávaných úmyslně vstupovat do Sýrie ze sousedních zemí…“

„Válka v Sýrii – i kdyby tu zpočátku existovala nějaká touha po změně – byla ihned od počátku manipulována a vzápětí se vymkla kontrole. Pokud tady bylo jakékoli úsilí o demokracii, bylo okamžitě uchopeno a řekla bych, ještě před samým vznikem ovlivněno zahraničními zájmy. Myslím, že o tomto již existuje dostatek nestranných informací a pokud se dostanou k nám, řeholnicím, může se s nimi seznámit každý, kdo o to stojí…Právě v tomto bodě začíná úsilí o mír. Abych ale mluvila z vlastní zkušenosti, a nikoli z doslechu – my samy jsme v naší oblasti, která už je tři roky mimo nebezpečí, zřetelně zaznamenaly změnu mezi počátečním obdobím, kdy proti vládní armádě bojovali Syřané, kteří silně respektovali vlastní národ, a dobou, kdy do země začali přicházet bojovníci ze Saúdské Arábie, Čečenska…Projížděli naším krajem. Od té doby se válka naprosto změnila, přibylo neslýchaného násilí a krutostí. Cizí bojovníci dnes tvoří většinu a nadále do země proudí.“

„V Sýrii“, píší sestry ve svém poselství, „navzdory mnoha válečným zraněním křesťané a muslimové stále žijí spolu, ovšem jedině v oblastech zajištěných syrskou armádou. A to je dobrem pro všechny: svědectvím o tom je množství charitních děl, pomoci, rozvoje, které dělají křesťané a muslimové společně“. Důkazem je trapistický klášter Azeir vprostřed muslimského světa:

 „V našem kraji je dnes klid, nebojuje se a lidé žijí prostě, tedy nadále pracují a snaží se žít. Dnes ráno jsem mluvila s naším dělníkem, který zůstal v rodině jako jediný muž – jeden jeho bratr bojuje v Aleppu, druhý v Damašku. V budoucnu nastane práce s lidským svědomím a velkým úkolem bude smíření, odpuštění, opětovné navázání zpřetrhaného soužití, které bylo v Sýrii mimořádně dobré a bylo vážně zraněno. Náš klášter je nepatrnou křesťanskou realitou v nevelké vesnici a soustředí se především na modlitbu. Když mluvíme s mladými lidmi, snažíme se vzbudit v jejich svědomí odpovědnost za setrvání, protože křesťané, ačkoli jsou menšinou, mají důležitou roli. Snažíme se o jejich růst, o to, aby porozuměli tomu, že existuje také jiný typ blahobytu, protože mladí lidé kvůli hospodářským sankcím vedou skutečně těžký život, bez pracovní perspektivy. Snažíme se, aby pochopili, že pokud se chtějí stát pravými lidmi, nemusí odcházet pryč, protože jim k tomu nic nechybí, naopak, obtíže pomáhají k nalezení vnitřních sil, které za dostatku nemusíme najít. To je tedy naše práce s lidmi, kteří mají chuť s námi mluvit a hledají smysl všeho dění…Na Syřanech jsem vždy oceňovala velkou životní sílu a naději – a ta se projevuje v prvních známkách obnovného procesu, který bude velmi dlouhý. Někteří lidé se vracejí, dávají se do chodu malé podniky. Neexistuje pouze destrukce a bombardování, ale také nový život. Samozřejmě bez iluzí, protože celá jedna či dvě generace mužů zemřely anebo odešly do zahraničí, a je tu mnoho žen, na kterých spočívá tíže rodiny, výchovy dětí. Práce tu bude hodně a vyžádá si dlouhý čas…“

Uzavírá představená syrského trapistického kláštera v Azeir, sestra Marta Fagnanová.