Nový portál Vatikánského rozhlasu

(Mk 6,38-39.41)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Pokračujeme v katechezi o mši svaté. Po bohoslužbě slova, které jsem se věnoval v minulých katechezích, následuje další konstitutivní součást mše, kterou je eucharistická liturgie. V ní církev posvátnými znameními zpřítomňuje Oběť nové smlouvy zpečetěné Ježíšem na oltáři kříže (srov. Sacrosantum concilium, 47). Prvním oltářem byl totiž kříž, a když přistupujeme k oltáři sloužit mši, pamatujeme na oltář kříže, kde byla přinesena první oběť. Kněz, který ve mši reprezentuje Krista, koná to, co učinil samotný Pán a svěřil učedníkům na poslední večeři: vzal chléb a kalich, vzdal díky, dal učedníkům a řekl: »Vezměte a jezte.... pijte: toto je moje tělo... toto je kalich mé krve. To čiňte na mou památku«.

Církev, poslušná Ježíšova příkazu, uspořádala slavení eucharistie tak, že odpovídá slovům a gestům, která učinil On v předvečer svého Umučení. Při přípravě darů se přináší k oltáři chléb a víno, tedy prvky, které Kristus vzal do svých rukou. V eucharistické modlitbě vzdáváme díky Bohu za dílo vykoupení a přinesené dary se stávají tělem a krví Ježíše Krista. Následuje lámání chleba a přijímání, při kterém znovu prožíváme zkušenost apoštolů, kteří přijali eucharistické dary z rukou samotného Krista (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 72).

Prvnímu Ježíšovu gestu: »vzal chléb a kalich vína« proto odpovídá příprava darů, která je první částí eucharistické liturgie. Je chvályhodné, když dary přinášejí knězi sami věřící. »Ačkoli chléb a víno určené k bohoslužbě už nepřinášejí ze svého jako kdysi, přece si tento obřad uchovává svůj duchovní smysl a význam« (tamt.,73). V této souvislosti je příznačné, co při svěcení nového kněze pronáší biskup, když mu předává chléb a víno: »Přijmi dary svatého lidu k eucharistické oběti« (Římský pontifikál, Svěcení biskupů, kněží a jáhnů). Je to tedy lid Boží, který přináší dar chleba a vína ke mši! Ve znameních chleba a vína, položených na oltář, klade věřící lid svoje dary do rukou kněze, který je uloží na oltář či stůl Páně, »který je centrem celého slavení eucharistie« (Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 73). Středem mše je oltář a oltářem je Kristus. Stále je třeba hledět na oltář, který je středem mše. V »plodech země a lidské práce« se proto věřící v poslušnosti božskému Slovu stávají »obětí, která se zalíbí Bohu, Otci všemohoucímu«, jenž ji  přijímá »k dobru celé Své svaté církve« [české znění Římského misálu: »ke své slávě a k spáse světa« - pozn.překl.]. »Život věřících, jejich chvála, jejich utrpení, jejich modlitba, jejich práce jsou spojeny s Kristovou chválou a modlitbou, s jeho utrpením a prací i s jeho bezvýhradnou obětí, a tím získávají novou hodnotu« (Katechismus katolické církve, 1368).

Náš dar je zajisté maličkost, ale Kristus potřebuje tu trošku. Pán žádá málo a dává mnoho. Chce po nás dobrou vůli ve všedním životě, žádá otevřené srdce a snahu, abychom byli lepší a mohli přijmout Jeho samotného, který se nám dává v eucharistii. Chce od nás tyto symbolické dary, které se stávají Jeho tělem a krví. Znamením tohoto modlitebního úkonu obětování je kadidlo, jež je stráveno v ohni a jeho dým stoupá vzhůru. Ve sváteční dny se okouřením darů, kříže, oltáře, kněze a kněžského lidu zviditelňuje spojení toho všeho s Kristovou obětí (srov. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 75). Nezapomeňme, že první oltářem je kříž. Vždycky však ve vztahu k prvnímu oltáři, kterým je kříž. A na tomto oltáři, kterým je Kristus, klademe tu trochu svých darů, chléb a víno, jež se rozmnoží a stanou samotným Ježíšem, který se nám dává.

To všechno vyjadřuje také modlitba nad dary, v níž kněz prosí Boha, aby přijal oběť své církve, a poukazuje na podivuhodnou výměnu naší chudoby za Jeho bohatství. V chlebu a vínu nabízíme Bohu svůj život, aby byl proměněn Duchem svatým v Kristovu oběť a spolu s Ním se stal jedinou duchovní obětí, která se zalíbí Otci. Tím se uzavírá příprava darů a jsme disponováni k eucharistické modlitbě (srov. tamt., 77).

Spiritualita sebedarování, které nás učí tato část mše, ať osvěcuje naše dny, vztahy s druhými, naše jednání i trápení, která nás potkají, a pomáhá nám budovat pozemskou obec ve světle evangelia.

Přeložil Milan Glaser