Vatikán. „V jedné oblasti je obzvláště nezbytné »nepřizpůsobovat se tomuto světu«, totiž v oblasti vizuálních vjemů“ - zdůraznil s odkazem na citát ze svatého Pavla (Řím 12,2) papežský kazatel, otec Raniero Cantalamessa během prvního postního kázání v pátek (23. února) v kapli Apoštolského paláce Redemptoris Mater. Italský kapucín tak započal sérii pravidelných pátečních kázání, která jsou během postní doby určena všem spolupracovníkům římského biskupa.
Přítomným, mezi nimiž chyběl papež František se svými nejbližšími spolupracovníky, kteří v ústraní rekolekčního domu v Aricci konali poslední den svojí duchovní obnovy, nabídnul „všeobecné uvedení do doby postní“ a ponechal prozatím stranou téma, které si zvolil pro letošní cyklus postních kázání („Oblečte se v Pána Ježíše Krista. Křesťanská svatost v pavlovských parenezích“) O. Cantalamessa připomněl starokřesťanský výraz „postit se od světa“, který je dnes třeba chápat jako „půst od obrazů nabízených světem. Kdysi byl za nejvíce nezbytný i účinný považován půst od jídla a pití, zatímco „nyní tomu tak není“. Dnes se půst od jídla koná nezřídka z jiných důvodů, především kvůli štíhlé linii. Písmo o žádném jídlu neříká, že je nečisté, avšak mnohé obrazy nečisté jsou. Staly se privilegovanými nositeli antievangelia, které šíří tento svět. A proto se na seznamu toho, v čem se máme uskrovnit, musí objevit kromě jídla, pití, spánku a mluvení také obrazy.“
Mezi to, co pochází „ze světa a nikoli od Otce“, klade svatý Jan vedle »žádosti těla a honosného způsobu života« také »žádost očí« (1 Jan 2,16). Italský kapucín v této souvislosti poukázal na to, co se přihodilo králi Davidovi, když spatřil na terase vedlejšího domu Batšebu, manželku svého poddaného, Uriáše.
„Jsme-li někdy rozrušeni nečistými obrazy, ať již z vlastní nerozvážností či dotěrností světa, který svoje obrazy násilně vnucuje lidským zrakům, napodobujme to, co na poušti činili židé, kteří byli uštknuti hadem. Namísto utápění se v neužitečných stížnostech nebo vymlouváním se na samotu, únavu či neporozumění druhých, pohleďme na Ukřižovaného anebo jděme před svatostánek. Je psáno, že »jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada,« pro toho, kdo byl uštknut, tak je »vyvýšen Syn člověka«, aby každý, kdo na Něho s vírou pohlédne, nezemřel. A tak protilék přichází stejnou cestou jako zlo, tedy očima, pohledem na Ježíše.“
Ke společnosti, kde každý „vnímá účast na poslání proměňovat svět a církev“ – pokračoval o. Cantalamessa – se obrací Boží slovo, které vybízí: »nepřizpůsobujte se tomuto světu«, a my se cítíme ponoukáni dodat »zmeňte jej«, místo abychom řekli »změňte se«. Člověk totiž má změnit svět, který nosí v sobě, dříve než si usmyslí měnit svět okolo.“ V souvislosti s tím o. Cantalamessa vysvětloval evangelní vztah ke světu.
„Vždycky je užitečné vzít v úvahu zkušenosti z dřívějška, chceme-li porozumět požadavkům nynějška. V synoptických evangeliích je slovo svět (kosmos) téměř vždycky morálně neutrálním pojmem, buď v prostorovém smyslu jako země anebo v časovém jako nynější doba (aion). Pavel a ještě výrazněji Jan přikládají slovu »svět« morální smysl a označují jím satanovo panství, kterým se stal svět po prvotním hříchu (srov. »bůh tohoto světa« - 2 Kor 4,4). Proto vybízí Pavel k nepřizpůsobování se tomuto světu a Jan ve svém prvním listu říká »Nemilujte svět, ani to, co je ve světě...« (1 Jan 2,15-16). Přitom všem nikdy netřeba ztratit ze zřetele, že svět sám v sob, je a zůstává dobrý, byl stvořen Bohem, který jej má rád a poslal svého Syna, »aby svět byl skrze něho spasen« (Jan 3,17).“
Postoj ke světu, který nabízí Ježíš svým učedníkům – řekl papežský kazatel - „se skrývá ve dvou předložkách. Být na světě, ale nikoli ze světa“, jak čteme v Janově evangeliu (17,11.16): „Už nejsem na světě – praví ve velekněžské modlitbě Otci – ale oni jsou na světě. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa«.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
