Vatikán. Papež František dnes přijal na audienci studenty Maronitské koleje v Římě. Instituce založená papežem Řehořem XIII. v roce 1584, aby umožnila formaci budoucích kněží maronitského obřadu, byla od počátku zamýšlena jako most překlenující vzdálenost Říma od kolébky křesťanství na Středním východě. Studovali na ní však nejen studenti z Libanonu, ale také z dalších blízkovýchodních oblastí, mezi vůbec první patřila skupina studentů z Aleppa. Kolej podporovala studium původních jazyků a jednotlivých obřadů. Během svých dlouhých dějin byla třikrát uzavřena: nejprve při napoleonské invazi v roce 1798 a obnovena až po téměř sto letech v roce 1891, posléze kvůli nedostatku studentů v letech 1906-1920 a naposled na počátku II. světové války v roce 1939. Po šedesátileté odmlce byla obnovena až v jubilejním roce 2000. Dnes v koleji studuí převážně kněží z Libanonu a Sýrie aspirující na doktorské tituly na papežských univerzitách.
Dnešní audience u papeže Františka připomněla desáté výročí schválení nových statut koleje. Svatý otec připomněl v úvodu sv. Marona, antiochijského mnicha z přelomu 4. a 5. století, od něhož maronitská církev odvozuje své jméno.
„Vedl život, který se nespokojuje s umírněnou a nenápadnou vírou, nýbrž pociťuje nutnost jít dál a milovat z celého srdce; život ubohý v očích světa, avšak vzácný Bohu a druhým. Budete-li čerpat z těchto čistých pramenů, vaše služba bude dobrou vodou pro žíznící dnešní doby.“
Papež varoval před nebezpečím nechat se pohltit kulturou provizorního a zdánlivého. Doporučil maronitským kněžím, aby římská studia vnímali jako příležitost získat protilátky na světskou mentalitu a průměrnost. K tomu je zapotřebí zejména duchovní disciplíny, které se zakládá na pilířích modlitby a vnitřní práce, dodal František:
„Liturgická a osobní modlitba, při níž se nepokojujeme jen s krásnými obřady, ale která předkládá život před Pána a uvádí Pána do života. Trpělivá vnitřní práce, otevřená k okolí, podpíraná studiem a usměrňovaná odhodlaností, vede k rozlišování, které rozpoznává pokušení a odhaluje faleš, a uschopňuje tak k prožívání služby ve velké svobodě, bez dvojakostí a zastírání.“
Lidské, intelektuální a duchovní bohatství, obdržené během studijních let, není osobní odměnou, ani odrazovým můstkem kariéry, nýbrž pokladem, na který čekají věřící maronitských eparchií – pokračoval Petrův nástupce. Připomněl studentům, že mají žít svým posláním bezvýhradně, bez kalkulcí a bez omezení. Jste povoláni žít v časech, v nichž nechybí utrpení a nebezpečí, avšak nechybí v nich ani naděje, pokračoval papež:
„Lid, který vám bude svěřen, dezorientovaný nestabilitou, jež bohužel nadále otřásá Blízkým východem, ve vás bude hledat pastýře, kteří by ho utěšili: pastýře s Ježíšovým slovem na rtech, rukama připravenýma setřít slzy a pohladit trpící tváře; pastýře zapomínající na sebe a své zájmy; pastýře, kteří nepodléhají malomyslnosti, protože každý den získávají z eucharistického chleba konejšivou sílu lásky, jež sytí; pastýře, kteří nemají strach nechat se „pohltit“ lidmi, jako dobrý chléb nabídnutý bratřím.“
Svatý otec povzbudil maronitské studenty, aby ani ve složitých situacích nepodléhali pokušení stát na straně silnějšího. „Vracejte se ke kořenům, k Ježíši, který odmítl úspěch, slávu a peníze, protože jeho jediným pokladem byla Otcova vůle ohlašovat spásu pro všechny národy a hlásat životem Boží milosrdenství,“ zdůraznil papež. „Právě toto mění dějiny.“
Na závěr uložil maronitským kněžím úkol pečovat o pokoj, aby Libanon zůstával “světlem mezi národy svého regionu a znamením pokoje přicházejícího od Boha“ a požádal je také, aby zvláštní péči věnovali výchově mladé generace.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
