Nový portál Vatikánského rozhlasu

(Jan 15,7-8)

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Budeme pokračovat s katechezí o mši. Naslouchání biblickým čtením, které se prodlužuje v homilii, reaguje na právo Božího lidu „v hojnosti dostávat z duchovního pokladu Božího slova“ (Úvod k mešnímu lekcionáři,45). Každý z nás, když jde na mši, má právo hojně obdržet dobře přečtené a dobře pronášené Boží slovo, které je pak správně vyloženo v kázání. Je to právo! Pokud se Boží slovo dobře nepřečte a jáhen, kněz či biskup o něm zaníceně nekáže, nedodržuje se právo věřících. Máme právo naslouchat Božímu slovu. Pán mluví pro všechny, pastýře i věřící. Klepe na srdce lidí, kteří se účastní mše svaté a kteří jsou různého stavu, věku a životní situace. Pán svým Slovem utěšuje, povolává, podněcuje zárodky nového a smířeného života. Jeho Slovo klepe na srdce a mění je.

Chvíle ticha po kázání proto duši dovoluje, aby se v ní usadila přijatá setba a zrodilo se předsevzetí svolit k tomu, co Duch každému člověku vnukl. Ticho po kázání. Krásné ticho, které zde má nastat a kde má každý myslet na to, co vyslechl.

Jak mše pokračuje po tomto tichu? Osobní odpověď víry se včleňuje do vyznání víry celé církve, vyjádřeného v Krédu. Vyznání víry při mši svaté pronášíme všichni. Symbol víry, pronášený celým shromážděním, je společnou odpovědí na to, čemu se společně naslouchalo v Božím slovu (srov. Katechismus katolické církve, 185-197). Mezi nasloucháním a vírou existuje podstatná spojitost. Jsou propojeny. Víra se totiž nerodí z představivosti lidské mysli, nýbrž, jak připomíná sv. Pavel, „víra je z hlásání a hlásání se pak děje slovem o Kristu“ (Řím 10,17). Víra se proto sytí nasloucháním a přivádí k Nejsvětější svátosti. Pronášení Kréda tedy umožňuje, že liturgické shromáždění opětovně „vyznává velká tajemství víry, dříve než je začne slavit v eucharistii“ (Všeobecné pokyny k římskému misálu, 67). Symbol víry poutá eucharistii ke křtu, přijatému „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“, a připomíná, že svátosti lze pochopit ve světle víry církve.

Odpověď na vírou přijaté Boží slovo se poté vyjadřuje ve společné prosbě, nazývané přímluvy nebo modlitba věřících, která zahrnuje potřeby církve i světa (srov. Všeobecné pokyny k římskému misálu, 69-7, Úvod k mešnímu lekcionáři 30-31). Otcové II. Vatikánského koncilu chtěli zejména o nedělích a svátcích obnovit tuto modlitbu, následující po evangeliu a kázání, aby se tak „s účastí lidu konaly prosby za svatou církev, za ty, kdo vládnou, za ty, které tísní různé těžkosti, za všechny lidi a za spásu celého světa (srov. Sacrosanctum Concilium,53; 1 Tim 2,1-2). Pod vedením kněze, který prosebnou modlitbu uvozuje a uzavírá, tak „lid vykonává úkol svého křestního kněžství tím, že prosí Boha za spásu všech lidí“ (Všeobecné pokyny k římskému misálu, 69). Po jednotlivých přímluvách, předčítaných jáhnem nebo lektorem, se shromáždění připojuje k jeho hlasu prosbou: „Prosíme tě, vyslyš nás“.

Nakonec si připomeňme, co nám řekl Pán Ježíš: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to“ (Jan 15,7). My tomu ale nevěříme, protože máme slabou víru. Kdybychom však měli víru jako hořčičné zrno, říká Ježíš, dostali bychom všechno. „Můžete prosit, oč chcete, a dostanete to“. V onu chvíli modlitby věřících po vyznání víry nastává čas, abychom Pána prosili o to nejzásadnější za celou mši svatou, za to, co potřebujeme a chceme. „Dostanete to“ – tím či oním způsobem, ale „dostanete“. „Všechno je možné tomu, kdo věří“, řekl Pán. Jak reagoval onen muž, na kterého se Pán s tímto slovem obrátil? „Věřím! Pomoz mé slabé víře! Můžeme vyslovit totéž: „Pane, věřím, ale pomoz mé slabé víře“ a v tomto duchu se také máme modlit. K nebi nicméně nikdy nevzlétnou nároky, vycházející ze světské logiky, a také zůstanou nevyslyšeny sebevztažné prosby (srov. Jak 4,2-3). Přímluvy, kvůli kterým se věřící lid zve k modlitbě, mají dát hlas konkrétním potřebám církevního společenství i světa a vyhnout se konvenčním, krátkozrakým formulacím. Modlitba věřících, která uzavírá bohoslužbu slova, nás vyzývá, abychom si osvojili pohled Boha, který se ujímá všech svých dětí.

Přeložila Jana Gruberová