Nový portál Vatikánského rozhlasu

Pane prezidente,
členové vlády a diplomatického sboru,
vážení představitelé,
reprezentanti občanské společnosti,
dámy a pánové, vy všichni!

Přicházím do tohoto historického domu s díkuvzdáním Bohu za to, že mi opět dopřál příležitost vstoupit na peruánskou půdu. Přál bych si, aby má slova byla pozdravem a výrazem vděčnosti každému ze synů a dcer tohoto lidu, který dokázal uchovat a v průběhu dějin obohatit moudrost zděděnou po předcích, jež bezpochyby patří k jeho prvořadému dědictví.

Děkuji prezidentu republiky, panu Pedru Pablovi Kuczynskému, za pozvání k návštěvě země a za slova přivítání, s nimiž se ke mně obrátil jménem celého národa.

Přicházím do Peru s mottem: „Sjednoceni pro naději“. Dovolte, abych vám řekl, že důvod k naději poskytuje už pouhý pohled na tuto zemi.
Část vašeho území tvoří Amazonie, kterou jsem dnes dopoledne navštívil a která ve svém celku tvoří největší tropický deštný les a nejrozlehlejší říční systém naší planety. Tyto „plíce“, jak se často říká, patří k oblastem s největší biodiversitou na světě, hostící nejrozmanitější druhy (rostlin a živočichů).
Vynikáte také velice bohatou, stále více se prolínající kulturní pluralitou, jež utváří duši tohoto lidu. Duši obdařenou hodnotami zděděnými po předcích, jako je pohostinnost, úcta k druhému, respekt a vděčnost k matce zemi a tvůrčí nadšení pro nové projekty, jakož i společná odpovědnost za rozvoj každého člověka, jenž se projevuje v solidaritě, prokázané mnohokrát tváří v tvář katastrofám, které jste prožili.

V tomto kontextu bych chtěl poukázat na mladé lidi, kteří jsou nejvitálnějším darem, jehož se dostalo této společnosti. Jejich dynamismus a nadšení je příslibem a pozváním snít o nadějné budoucnosti, jež povstává ze setkání vrcholů moudrosti zděděné po předcích a nových očí mladých lidí.

Těší mne také jedna historická skutečnost: vím, že naděje má v této zemi tvář svatosti. Peru zplodilo světce, kteří otevřeli cesty víry celému americkému kontinentu. Jmenuji pouze jednoho, Martina de Porres, syna dvou kultur, který ukázal sílu a bohatství, jaké se v člověku rodí, když do středu svého života postaví lásku. A mohl bych dlouho pokračovat v tomto konkrétním i teoretickém seznamu důvodů k naději. Peru je zemí naděje, která zve a vyzývá k jednotě všechen svůj lid. Tento lid má odpovědnost držet pospolu mimo jiné právě proto, aby hájil tyto důvody k naději.

Nad touto nadějí se však rýsuje jistý stín a tyčí jedna hrozba. „Nikdy nemělo lidstvo takovou moc samo nad sebou a není žádná záruka, že ji použije dobře, zejména vezme-li se v potaz způsob, jakým ji nyní užívá“ (Laudato si´, 104) Projevuje se to zřetelně ve způsobu, jakým zbavujeme zemi přírodních zdrojů, bez nichž se neobejde žádná forma života. Ztráta pralesů a lesů s sebou nese nejen ztrátu mnoha druhů živých organismů, které by mohly v budoucnosti znamenat mimořádně důležité zdroje, ale také ztrátu životodárných vztahů, které ovlivňují změnu celého ekosystému (srov. tamtéž, 32).

V tomto kontextu, být „sjednoceni k obraně naděje“ znamená podporovat a rozvíjet integrální ekologii jako alternativu k „již překonanému rozvojovému vzorci, který nepřestává produkovat lidský, sociální a ekologický úpadek“ (Poselství Urbi et Orbi, 25. prosince 2017) . Vyžaduje to od nás, abychom naslouchali, uznávali a respektovali jednotlivce a místní národy jako plnoprávné partnery rozhovoru. Udržují totiž přímé vazby ke svému území, znají rytmus jeho času a procesů, a vědí tudíž také, jak katastrofální následky vyvolávají mnohé iniciativy prováděné ve jménu rozvoje. Zhoršování životního prostředí je naneštěstí úzce spojeno s morálním úpadkem našich komunit. Obě tyto otázky nelze vnímat odděleně.

Jako příklad uveďme neregulérní těžbu minerálů, která se stala nebezpečím ohrožujícím lidské životy; deštné lesy a řeky jsou ničeny s celým svým bohatstvím. Celý tento úpadkový proces zároveň zahrnuje a vydržují organizace stojící mimo zákonné struktury, které degradují mnoho našich bratří na předměty obchodu – nové formy otroctví – neregulérní práce, trestné činnosti a dalších špatností, které těžce zasahují jejich důstojnost, a spolu s tím celý tento národ.

Společná práce na obraně naděje vyžaduje, abychom byli velmi pozorní k další, často nenápadné formě úpadku životního prostředí, která postupně znečišťuje celou jeho živou tkáň, totiž ke korupci. Kolik zla působí našim latinskoamerickým národům a demokraciím tohoto požehnaného světadílu tento sociální „virus“, fenomén, který infikuje všechno – a nejvíce poškozuje chudé a matku zemi. Všechno, co lze učinit v boji proti této sociální zhoubě, si zaslouží nejvyšší pozornost a podporu. Je to boj, který se týká každého. Být „sjednoceni k obraně naděje“ znamená větší kulturu transparentnosti ve veřejných institucích, v soukromém sektoru a v občanské společnosti, církevní organizace nevyjímaje. Nikdo nemůže prohlásit, že stojí mimo tento proces. Korupci lze předcházet, a vyžaduje to nasazení ode všech.

Chci povzbudit a vybídnout ty, kdo zastávají zodpovědné funkce v kterémkoliv sektoru, k angažovanosti v tomto smyslu, aby mohli nabídnout vašemu lidu a vaší zemi bezpečnost, jež povstává z přesvědčení, že Peru je prostorem naděje a příležitostí... avšak pro všechny a nikoli pouze pro nemnohé; aby každý Peruánec a každá Peruánka mohli pocítit, že tato země je jejich a že v ní mohou navazovat vztahy bratrství a rovnosti s bližními a pomáhat druhému, když to potřebuje, že je zemí, v níž je možné uskutečňovat vlastní budoucnost. Tímto způsobem lze budovat Peru, které poskytuje prostor pro „všechna pokolení“ (José María Arguedas, Todas las sangres, Buenos Aires 1964), v němž lze uskutečňovat „příslib peruánského života“ (Jorge Basadre, La promesa de la vida peruana, Lima, 1958).

Rád bych vás ještě jednou ujistil o nasazení katolické církve, která provázela život tohoto národa, v tomto našem společném úsilí pokračovat v práci na tom, aby Peru i nadále zůstávalo zemí naděje.
Svatá Růžena z Limy kéž se přimlouvá za každého z vás a za tento požehnaný národ.
Ještě jednou děkuji.

Přeložila Johana Bronková

Další články z podrubriky Promluvy