Nový portál Vatikánského rozhlasu

»To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil« (Jan 2,11).
Takto končí evangelium, které jsme vyslechli a které nám podává první Ježíšovo veřejné vystoupení u příležitosti o nic větší či menší než právě slavnost. Nemohlo tomu být ani jinak, protože evangelium je ustavičné pozvání k radosti. Hned na začátku říká anděl Marii: »Raduj se« (srov. Lk 1,28). Radujte se, bylo řečeno pastýřům, raduj se, bylo řečeno Alžbětě, starší bezdětné ženě...; raduj se, pobídl Ježíš zločince, neboť dnes budeš se mnou v ráji (srov. Lk 23,43).

Poselství evangelia je zdrojem radosti: »To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila« (Jan 15,11). Radost, která se šíří od pokolení do pokolení a jejímiž dědici jsme, protože jsme křesťané.

Jak dobře to víte vy, drazí bratři z chilského severu! Dovedete žít víru a život ve slavnostním klimatu! Přicházím jako poutník, abych tento krásný způsob života z víry zakusil spolu s vámi. Vaše poutní slavnosti, vaše náboženské tance, jež trvají celý týden, vaše hudba a vaše oděvy činí z tohoto kraje svatyni lidové zbožnosti a lidové spirituality. Tyto slavnosti totiž nejsou uzavřeny do chrámů, nýbrž dovedou slavnostně obléci celou obec. Dovedete zpěvem a tancem slavit »otcovství, prozřetelnost, stálou láskyplnost; ctnosti, které se jinak jen zřídka pozorují, např. trpělivost, snášení kříže každodenního života, vnitřní svobodu, soucit s druhými a živou zbožnost« (Evangelii nuntiandi, 48). Uskutečňují se tak slova proroka Izaiáše: »poušť se promění v sad a sad bude připomínat les« (Iz 32,15). Tato země, která je obklopena nejvíce vyprahlou pouští světa, se umí obléci na slavnost.

V této slavnostní atmosféře nám evangelium přibližuje, jak se Maria přičinila o to, aby převážila radost. Ona je pozorná ke všemu, co se děje kolem; jako dobrá matka je neklidná a všimne si, že se uprostřed obecně sdílené radosti ze slavení stalo něco, co může tuto slavnost „rozředit“. Přistoupí tedy ke svému Synu a slyšíme od ní pouze slova: »Už nemají víno« (Jan 2,3).

Takto Maria obchází naše vesnice, ulice, náměstí, domy a nemocnice. Maria je Virgen de la Tirana; Virgen Ayquina z Calama; Virgen de las Peñas z Arica a přistupuje ke všem našim rodinným problémům, jež hrozí našemu srdci udušením, aby se naklonila k Ježíši a řekla mu: „už nemají víno“.

A nezůstává potom zticha, přistupuje ke služebníkům a říká jim: »Udělejte všechno, co vám řekne« (Jan 2,5). Maria je ženou nemnohých, avšak konkrétních slov; přichází i ke každému z nás, aby řekla jen: »Udělejte všechno, co vám řekne«. A takto se otevírá cesta k prvnímu Ježíšovu zázraku, na kterém se podílejí také Jeho přátelé. Kristus totiž »přišel na tento svět, aby svoje dílo neuskutečňoval sám, nýbrž s námi, s námi všemi, aby byl hlavou velkého lidu, živými, svobodnými a činorodými buňkami, jimiž jsme my« (sv. Alberto Hurtado, Meditación Semana Santa para jóvenes, 1946). Ježíš koná zázrak spolu s námi.

Zázrak začíná, když služebníci přinesou kamenné džbány na vodu, určené k očišťování. Také každý z nás tak může začít zázrak, ba více, každý z nás je zván, aby se podílel na zázraku pro druhé.

Bratři, Iquique je „krajinou snů“ (to je význam slova aymara); krajem, který dovede dát pohostinství lidem různých národů a kultur donucených opouštět svoje drahé a odcházet. Odchod vždycky stojí na naději v lepší život, ale víme, že se vždycky pojí také se zavazadly plnými strachu a nejistoty z toho, co přijde. Iquique je krajem imigrantů a připomíná nám velikost zdejších mužů a žen, celých rodin, které nepodléhají protivenstvím, razí si cestu a hledají život. Zvláště ti, kdo musejí opouštět svoji domovinu, protože nedosahují životního minima, jsou obrazem Svaté Rodiny, která musela přejít pouští, aby mohla pokračovat v životě.

Tento kraj je krajinou snů, avšak počínejme si tak, aby byl nadále také pohostinným krajem. Slavnostně pohostinným, neboť dobře víme, že není křesťanské radosti, zavírají-li se dveře; není křesťanské radosti, dává-li se pocítit druhým, že je jich mnoho nebo že pro ně není u nás místo (srov. Lk 16,31).

Jako Maria v Káně se učme být pozornými na našich náměstích a v našich vesnicích a rozpoznávat ty, jejichž život je „rozředěn“ a kteří ztratili – anebo jim byly odcizeny – důvody slavit. A nemějme strach pozvednout svoje hlasy a říci: »už nemají víno«. Křik Božího lidu, křik chudého, mající podobu modlitby, rozšiřuje srdce a učí pozornosti. Dávejme pozor na každou nespravedlnost a nové formy odírání, kterými jsou mnozí bratři vystavováni ztrátě radosti ze slavení. Buďme pozorní tváří v tvář znejistění na poli práce, jež deptá životy a rodiny. Dejme si pozor na ty, kteří využívají neregulérnost mnohých migrantů, poněvadž neznají jazyk nebo nemají v pořádku doklady. Buďme pozorní na chybějící příbytek, pozemek a práci u mnoha rodin. A jako Maria s vírou říkejme: už nemají víno.

Jako služebníci na slavnosti přinášejme, co máme, jakkoli se to může zdát málo. Stejně jako oni nemějme strach „přiložit ruku k dílu“, a naše solidarita a zasazení o spravedlnost ať je součástí tance a zpěvu, který můžeme zanotovat svému Pánu. Využijme také příležitost osvojit si a vstřebat hodnoty, moudrost a víru, jež migranti nesou s sebou. Neuzavírejme se před těmito džbány naplněnými moudrostí a dějinami, které přinášejí ti, kdo do tohoto kraje neustále proudí. Nepřipravujme se o všechno to dobré, co nabízejí.

A dovolme Ježíši, aby dokončil tento zázrak, proměnil naše komunity a naše srdce na živé znamení Svojí přítomnosti, která je radostná a oslavující, neboť jsme zakusili, že Bůh-je-s-námi a naučili jsme se Jej přijímat mezi sebe. Radost a slavnost se šíří a nabádá nás, abychom nikoho nevylučovali před hlásáním této dobré zvěsti. Všechno, co je z naší kultury původní, máme sdílet se svojí tradicí a dávnou moudrostí předků, aby se ten, kdo přichází, setkal s moudrostí. Toto je slavnost. Toto je voda proměněná ve víno. Toto je zázrak, který koná Ježíš.

Maria, která je v tomto požehnaném severní kraji vzývána pod různými tituly, ať nadále šeptá svému Synu Ježíši: »Už nemají víno«, a my nadále ztělesňujme její slova: »Udělejte všechno, co vám řekne«.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie