Nový portál Vatikánského rozhlasu

Itálie. Jak by vypadal svět bez křesťanství a bez civilizace, která z něho vzešla? Co všechno z naší samozřejmé každodennosti by bylo bez křesťanství nemyslitelné? – Na tyto otázky odpovídají autoři Slovníku katolické civilizace (Dizionario elementare della civiltà cattolica. Scoperte, Conquiste, Traguardi ed. Istituto di Apologetica, 545 stran).

Jak nabádá Rino Cammilleri z kolektivu autorů, kteří se na zpracování slovníku podíleli, stojí za to oprášit paměť a připomenout si některé typické znaky společností, které Krista neznají. „Nekřesťanský svět, ať už ateistický, buddhistický, hinduistický či muslimský, překvapuje svou statičností,“ dodává. Tak například oblasti, v nichž vládne šaríja se zastavily v 7. století a nemají ani v nejmenším úmysl jakkoli se od něj distancovat. Z křesťanské civilizace si vzali technologické vymoženosti, ale zbytek odmítají. Život v této situaci však není nikterak snadný. Tak například máte auto, ale pokud jste žena, nesmíte ho řídit. V Africe, v místech, kam křesťanští misionáři nepronikli, vládne čarodějnictví a pověry nejhrubšího zrna, vedoucí někdy až k vraždám albínů nebo dokonce holohlavých.

Pohanská společnost starého Řecka a Říma, kterou považujeme za jedem ze zdrojů naší civilizace a nepochybně jím v mnoha ohledech je, byla rozdělena na svobodné lidi a otroky určené k libovolné práci a zábavě prvních. Ženy mnoho práv neměly, ba dokonce i jméno dostávaly podle kmenové příslušnosti. Když otec dívenky patřil ke gens Octavia, dostala obecné jméno Octavia. Potrat byl normální praktikou uznávanou zákonem. Křesťanské odmítnutí potratů posléze vyvolalo demografický boom. Jednou z příčin pádu římského impéria byl totiž právě fatální pokles porodnosti.

Mezi prvními křesťanskými mučednicemi, najdeme celou řadu těch, které se postavily proti nucenému sňatku a potvrdily tak svoji důstojnost a svobodu. V křesťanských staletích pak najdeme množství královen a panovnic, žen na nejvyšší společenské příčce.
Podobně představa soucitu, milosrdné lásky a péče o osud druhého člověka není v dějinách civilizací samozřejmý. Kroniky zachovaly například záznamy o údivu pohanů nad tím, když v době moru v Alexandrii křesťané sloužili nakaženým. Ve chvíli, kdy křesťané začali přistupovat ke své „charitě“ organizovaně, vznikly hospice a posléze nemocnice.

„Zkrátka, Radostná zpráva přinesla lidstvu rozkvět a křesťanské civilizaci vděčíme za pohodlí našich domovů, dostatek jídla i za svá práva,“ dodává Rino Cammilleri ve své recenzi na právě vydaný slovník, který by si v naší době trpící sklerózou, co do svého původu, jistě zasloužil překlad do dalších jazyků.

(job)