Vatikán.
Na slavnost Matky Boží Panny Marie sloužil Petrův nástupce mši svatou ve vatikánské bazilice za přítomnosti diplomatického sboru a přibližně deseti tisíc lidí. V první homilii letošního roku papež František zaměřil pozornost na postavu Matky Boží, jak vysvítá z dnešního evangelia (
Lk 2, 16-21). O Matce Boží se tam praví jediné: »Uchovávala všechno v srdci a rozvažovala o tom« ( 2,19). Mlčí a právě tak se sjednocuje se svým Synem, vtěleným Slovem, které se stalo nemluvnětem.
„Bůh, před nímž se mlčí, je nemluvnětem. Jeho velebnost nemá slov, Jeho tajemství lásky se vyjevuje v nepatrnosti. Tato mlčící nepatrnost je projevem Jeho královské hodnosti. Matka se přidružila k Synu a zachovává mlčení.
A toto mlčení nám říká, že také my, chceme-li se uchovávat, potřebujeme se ztišit. Potřebujeme setrvat ve ztišení a pozorovat jesličky. Před jesličkami totiž objevujeme, že jsme milováni, a okoušíme ryzí smysl života. Mlčky hledíme a necháváme Ježíše, aby promluvil k našemu srdci a svojí nepatrností rozložil naši pýchu, svojí chudobou narušil naši pompéznost a svojí něhou obměkčil naše necitlivé srdce. Vyhrazujeme-li si každý den chvilku na ztišení s Bohem, uchováváme svoji duši, uchováváme svoji svobodu před leptavými banalitami konzumu, reklamním otupováním, šířením prázdných slov a struhujícími návaly řečnění a halasu.
Maria uchovávala všechno v srdci a rozvažovala o tom - pokračuje evangelium. Čím bylo ono „všechno“? Byly to radosti i bolesti. Na jedné straně Ježíšovo narození, Josefova láska, návštěva pastýřů a prozářená noc. Na druhé straně však nejistá budoucnost, chybějící příbytek, »protože pro ně nebylo místo« (Lk 2,7), zklamání z odmítnutí a rozpačitost nad tím, že se Ježíš musel narodit ve stáji. Naděje a úzkosti, světlo a temnota: to všechno přebývalo v Mariině srdci. A co dělala ona? Rozvažovala o tom, to znamená probírala to v srdci s Bohem. Nic si nenechávala pro sebe, s ničím se neuzavřela do samoty, ani se nepohroužila do hořkosti, nýbrž všechno přinášela Bohu. Tak to uchovávala. Svěřovat znamená uchovávat. Nenechat život napospas strachu, bezútěšnosti či pověrčivosti, neuzavírat se, ani se nesnažit zapomenout, nýbrž vést o všem dialog s Bohem. A Bůh, kterému ležíme na srdci, přijde obývat naše životy.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
