Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Kéž se po vzoru svatého Františka všude šíří přátelství, solidarita a pokoj, píše Petrův nástupce v poselství, které zaslal účastníkům mezinárodní konference věnované osmistému výročí františkánské Kustodie Svaté země. Sympozium organizované Observatoří pro náboženské menšiny a respektování náboženské svobody italského ministerstva zahraničí začalo ve čtvrtek v Římě a dnes pokračovalo v Assisi. Papež František oceňuje zvolené téma, které zní „Mezikulturní a mezináboženský dialog na podporu míru“, a to zejména „vzhledem k choulostivému momentu, v němž se ocitl Jeruzalém, tedy město symbolizující mírové soužití různých národů a náboženství“. Zároveň Svatý otec vyzývá františkánskou Kustodii, aby „autenticky sloužila životu a lidské důstojnosti a dbala přitom na rozdílnost původu, kultury a náboženských tradic, stejně jako na lidské a duchovní bohatství, které si žádá uctivé přijetí“.

Kustod Svaté země, o. Francesco Patton Vatikánskému rozhlasu vysvětlil, jaký postoj k jeruzalémské otázce zaujímá Svatý stolec a katolická církev.

“Je to postoj, který o Jeruzalému raději hovoří jako o sdíleném, než rozděleném městě – tedy městě rozpolceném na dva národy, židovský a palestinský, a tři náboženství – judaismus, islám a křesťanství. Proto se tak často odvoláváme na status quo Jeruzaléma, který brání vychýlení pouze jedním směrem, protože zásadní myšlenkou je učinit z Jeruzaléma sdílenou skutečnost.“

Tento postoj potvrdilo také vystoupení delegace Svatého stolce v OSN při čtvtečním hlasování o rezoluci, která odsuzuje rozhodnutí Spojených států amerických uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele. Znepokojují vás záměry prezidenta Trumpa s tímto městem?

“Nezneklidňují mne záměry, ale jejich důsledky, které se projevují na lokální úrovni pokaždé, když se objeví jednostranná prohlášení. Je vždycky dobré zapojit do práce také diplomacii, která zná jazyková měřítka, tedy to, co papež František nazval moudrostí a prozíravostí. Je důležité, aby se jimi slovní projevy řídily, protože v jeruzalémském kontextu se slova mohou dotknout určité velice jemné vnímavosti. V důsledku toho je vždy nutné se předem poradit a dbát na to, aby se nevychýlil proces, který vyžaduje notnou schopnost vyváženosti…“

Přijíždíte z Jeruzaléma – jak byste popsal dnešní situaci ve městě?

“Musím říci, že v těchto dnech se atmosféra uklidnila a nedochází k násilným epizodám. Domnívám se, že předchozí události byly vyvolané obavami a rozrušením lidí. Nevšimli jsme si tedy nějakých změn v životě Jeruzaléma, jako spíše úbytku poutníků, kteří původně chtěli přijet na Vánoce a nakonec cestu odřekli. Mrzí nás to, protože tak přijdou o příležitost prožít tajemství vtělení na místě, kde se uskutečnilo. Znamená to menší podporu pro malé místní křesťanské společenství, které potřebuje vnímat blízkost křesťanů z celého světa. Navíc to pro ně obnáší ekonomickou ztrátu, protože mohou žít ze své důstojné práce pouze díky přítomnosti poutníků. Poutníci byli ve Svaté zemi vždy respektování a to dodnes trvá…Osobně mne tedy mrzí, že se lidé zalekli…“

Jak navzdory tomu budete prožívat Vánoce?

“Pro místní křesťany je to velmi důležitý svátek, který intenzivně vnímají a navíc prožívají mnohem delší dobu než v západních církvích – začínají oslavami podle gregoriánského kalendáře a pokračují podle juliánského kalendáře východních církví. Představitelé církví se setkávají a navzájem si blahopřejí – nejdříve přicházejí pravoslavní k nám katolíkům a naopak, což je pěkná a dlouhá tradice. K Vánocům bych rád popřál, aby andělský zpěv, který zazněl na pastvinách poblíž Betléma postupně vstoupil do dnešní reality a pronikl myslí, srdcem a životem všech lidí – i těch, kteří nesou odpovědnost na mezinárodní rovině a mohou spolupracovat s andělským zpěvem na tom, aby se konkretizoval onen pokoj, který Bůh vyhrazuje lidem, v nichž má zalíbení.“

Kdybyste měl možnost mluvit s prezidentem USA, co byste mu, otče Pattone, řekl?

“Řekl bych mu, že se ve Svaté zemi denně modlíme za to, aby nastal mír, a modlíme se za všechny lidi, kteří v tomto světě mají moc, aby pracovali na podpoře tohoto procesu“.

(jag)