Nový portál Vatikánského rozhlasu

Itálie. Postoupení církevních pozemků na stavbu mešity je trojský kůň – o tom je přesvědčen egyptský islamolog a profesor Papežského orientálního institutu P. Samir Khalil Samir SJ. V rozhovoru, kterým komentuje rozhodnutí florentského biskupa mons. Betoriho dát zelenou k výstavbě mešity na církevní půdě, upozorňuje, že tento zdánlivě „dobrý úmysl“ je ve svých důsledcích stejně nebezpečný jako krátkozraký. „Je pravda, že se musíme umět dohodnout, ale nevíme a nikdy se nedozvíme, kdo tyto stavby financuje. Na druhou stranu je známo, že stovky největších evropských mešit financuje Saúdská Arábie nebo nějaký jiný stát. Nejde tedy o komunitu vedenou upřímnou vírou, která náhle shromáždí z darů 240 tisíc euro na nákup těchto pozemků.“ Mezinárodně uznávaný znalec islámu dodává, že většina muslimů chce žít pokojně, nicméně působí mezi nimi organizace, následující fanatickou verzi islámu a politicko-náboženské cíle, které se nepochybně pokusí využít tohoto precedentu a postoje církevních představitelů ke svým záměrům. P. Samir upozorňuje, že politika rozšiřování islámu v Evropě postupuje pomalu, ale jistě, a především nikdy neudělá krok zpět. Převedení církevního majetku na islámskou komunitu bude podle něj vnímáno jako symbolické vítězství islámu nad křesťanstvím a povzbuzení k dalším krokům potvrzujícím jeho dobyvačnou mentalitu.

Základním problémem však je, že se tato záležitost vydává za projev náboženské svobody, zdůrazňuje profesor Samir, a ostře kritizuje skutečnost, že nejvyšší církevní představitelé nejsou dostatečně obeznámeni s problémem islámu. „Strašlivým nedostatkem západního kléru je to, že není seriózně informován. O této věci se mělo rozhodovat a diskutovat s dalšími biskupy,“ dodává. K posouzení otázky tohoto dosahu měly být podle něj přizváni rovněž odborníci a bývalí muslimové, kteří znají muslimskou mentalitu zblízka. P. Samir upozorňuje také na další opomenutí katolických pastýřů. Zatímco se často spěchá s gesty přijetí vůči islámu, zcela se zapomíná na konvertity, kteří s nasazením vlastního života přestoupili ke křesťanství. „Bylo by dobré, kdyby pocítili v církvi přijetí, ale stejně tak by setkání s nimi bylo dobré pro všechny křesťanské komunity s biskupy v čele, aby pochopily, o co v islámu jde," dodává egyptský jezuita.

(job)