Prezidentské volby v USA v nichž zvítězil George Bush zhruba o 3,5 miliónu hlasů před demokratickým kandidátem Johnem Kerrym, nám mohou být ukazatelem toho, co se ve světě, a v USA děje. Je to událost hodně komentovaná v nejrůznějších médiích. Zdá se, že Bushova volba nerozeznívá souhlasný tón v evropských médiích. Nicméně USA je jiná než Evropa a z této jinakosti se dá mnohému naučit. Zvláště pro nás, u nichž se demokracie teprve pomalu rozvíjí, můžeme pohlédnout za oceán a učit se, místo abychom nadávali na to jak se USA nepochopitelně chovají. Všímám si 4 bodů: Prezidentem byl zvolen člověk který je poznamenán minulostí, člověk který hlásá jednoduché poselství, který umí dělat nepopulární rozhodnutí a byl zvolen za velké účasti voličů.

1. Byla to volba člověka, který už je poznamenán minulostí

?Naše země si zaslouží změnu!? bývá často jedním z předvolebních hesel kandidáta, který není tak známý, který má výhodu, že není poznamenán minulostí, nejsou vidět jeho chyby. Asi tomu bylo tak i v USA. V nás lidech je jakási touha čerpat z čistého, ještě neposkvrněného. Naděje se upínají tam, kde nebyly chyby nebo kde se ještě neukázaly. Od změny se čeká něco lepšího. A někdy až příliš automaticky, jenom proto, že jsou to takzvaně ?lidé nezatížení minulostí.? Jako bychom se neustále obraceli k ideálu v člověku a pak na něm hledali něco, za co by se dal/a kritizovat a pak si jej uložíme do sbírky zklamaných ideálů. Jako bychom často hledali dokonalost a neposkvrněnost a zároveň nevěřili, že něco takového může existovat. Na politikovi musím něco najít, abych pak mohl klidně žít svůj život.
V USA se ale v těchto volbách spíše ukázalo, že to staré a už známé a trochu vyzkoušené, nemusí být zase až tak špatné. USA daly najevo, že přestože bylo vidět, jak se tento člověk zachovává, je třeba mu dát znovu šanci. V mnoha směrech se osvědčil a v jiných směrech chyboval. Jak mi ale předevčírem jeden americký kněz o nově zvoleném prezidentovi říkal: ?Věřím, že teď se bude muset snažit napravit svoje chyby a smířit se s Evropou.? Ukázalo se, že samotná změna pro změnu nemusí být vždycky jen ze zásady to nejlepší. Možná mnozí voliči podobně jako onen kněz chtěli Bushe motivovat i ke změně sebe sama, k nápravě chyb člověka, který nedělal automaticky všechno dobře, ale důvěra mu podruhé vložená může být jakýmsi novým impulsem k tomu, aby se snažil pracovat na svých přehmatech. A v tomhle jsou USA poměrně vstřícné a důvěřivé. Vždyť důvěra vložená člověku, který mohl i chybovat je sice riskantní, ale může to být velmi výchovným gestem. I my sami jsme často v situaci, kdy máme znovu dát důvěru tomu, kterého známe a který třeba i zklamal. Nebo je takováto důvěra dána nám samotným? Rozhodně byla dána mladšímu synu z podobenství o marnotratném synu.

2. Tento člověk přináší zřetelné poselství

Sami Bushovi poradci v jeho prezidentské kampani říkali, že jim hodně pomohl sám John Kerry tím, že vydával nuancovaná prohlášení, která kontrastovala s Bushovým jasným a soudržným poselstvím. Tyto oba póly se setkaly v prezidentské kampani ? o Kerrym se často říkalo, že je nerozhodný a rozviklaný. Zdá se, že jasnost a srozumitelnost byly tentokrát americkým voličům milejší než sofistikace a nuance.
Zdá se taky, že přímořské americké státy volily spíše Kerryho, kdežto vnitrozemské státy zase Bushe. Velká města spíše Kerryho. A právě tam se snad shromažďuje více inteligence a intelektuálů. Opět se ovšem ukázalo, že USA nejsou New York, jak jsem to tam často slýchával. Ve volbách převážila většina Američanů, kteří žijí v menších městech a na vesnicích a byli to právě oni, kterým zřejmě imponuje jasná řeč, která také jasně podržela morální zásady. V těchto jsou američtí evangelikální křesťané asi pevnější a jednoznačnější než mnozí katolíci. Tato jednoznačnost, která Bushe provází ve všech oblastech, se promítá i do oblasti náboženství. Je to jakási reakce na přílišné rozmělnění a utopení se v detailech. Jistě se zde skrývá také nebezpečí snadných řešení a fundamentalismu. V USA se ještě hodně dá na morální poselství a na neohroženost v jeho komunikaci do okolí. Kerry pochází z Nové Anglie, kde prý není zvykem se tolik vyjadřovat o své víře hlasitě. Ti, kteří hodnotí jeho kampaň, mu vyčítají právě tento jeho nedostatek ? nepřesvědčivá komunikace náboženského přesvědčení. A je to nakonec pravda i možná obecněji, že hlásání nekatolíků je v dnešním světě slyšet jaksi častěji a jasněji, než hlásání nás katolíků. V USA patří katolíci často ke středním a vzdělaným vrstvám obyvatel. To jistě zvyšuje kvalitu reflexe víry, ale pro zralost, a jasnost to nemusí být nijak rozhodující.
I pro každého křesťana může být tato skutečnost výzvou k ujasnění a prosvětlení vlastního poselství, které nám bylo hlásáno, které má sice spoustu nuancí záhybů, dají se o něm vést intelektuální diskuze, ale když přijde na věc, je to přece jen poselství prosté a bylo zjeveno ?maličkým.?

3. Tento člověk umí dělat nepopulární rozhodnutí

Ta musí jistě vykonávat každý politik. Zdá se, že prezident Bush umí takováto rozhodnutí udělat. Dnes vypadá jako to nejdůležitější sledovat, jak se ve světě mění veřejné mínění, jak se na Bushe dívá Evropa a ostatní země. Bush na mě dělal takový dojem, že mu na tom zase tolik nezáleží, že ví, co je správné a toho se bude držet. Takový postoj, pokud není jen zatvrzelou uzavřeností a tvrdohlavostí, je dnes poměrně vzácný. Jsme děti veřejných mínění? a politici je hodně sledují? Často se naříká na krátká volební období, ve kterých ti, kdo vládnou, nemají čas na to, aby vykonali programové, dlouhodobé a nepopulární kroky proto, že potřebují být vidět zřetelné kroky, které mají rychlé, jasné a přesvědčivé výsledky.
Zdá se, že dalším důležitým bodem byla čitelnost a zřetelnost Bushova rozhodování a pohledu na svět. Jistě můžeme diskutovat o tom, jestli je to pohled příliš zjednodušující až fundamentalistický, ale to už je otázka míry. V člověku by měla existovat jakási rovnováha mezi sbíráním informací pro svoje rozhodnutí a mezi rozhodnutím jako takovým. Jestliže člověk sbírá informace příliš dlouho a stále hledá dále, nerozhoduje se, protože chce ještě další, dá se tím samozřejmě i samotné rozhodnutí jaksi zaspat či propást. Na druhé straně spektra je zase rozhodnost až tak rychlá, že člověk do rozhodnutí nezahrne spoustu informací, které by zahrnout ještě mohl. Pak je rozhodnutí unáhlené, nedomyšlené či předčasné. A mezi těmito póly se pohybuje každý člověk a tím spíše každý politik. Je třeba sbírat informace a pak má padnout rozhodnutí na základě těchto informací. O Bushovi se říká, že nemá rád dlouhé intelektuální diskuse, ale dává přednost akci, že se napřed rozhodne a pak se modlí, aby to rozhodnutí bylo správné. Tento styl snad může pomoci těm, kteří s rozhodnutím příliš dlouho otálejí a váhají.

4. Americký prezident byl zvolen velkým počtem voličů kteří přišli k volbám

Voliči v USA přišli k urnám v největším počtu od roku 1968 ? asi 120 miliónů, tedy asi 60 procent zapsaných voličů. Uvědomovali si vážnost takovéto chvíle, uvědomovali si, že rozhodují o své zemi a to platilo. Dokázali překonat svou pohodlnost a naléhavost jiných úkolů. Dali přednost volbám, i když jsou ? li volby zasazeny do kolotoče každodenního života, pak všechno vypadá, jako by to byla jedna z těch nejméně důležitých věcí v životě. Je vidět, že jsou země, kde jim na volbách a na tom, kam se bude země ubírat, záleží a dovedou překročit lákání okamžiku i vlastní pohodlí. I tomuto nás může učit rozvinutá americká demokracie.

Volby v USA jsou tedy od nás sice daleko, ale jejich výsledky se nás dotýkají a budou dotýkat. Ukrývají v sobě poselství ? nejen to, které jsem se zde snažil naznačit. Snad každá politická událost v sobě nese nějaké poselství pro každého člověka, který se učí číst znamení času. Vždyť nejenom Bible samotná, ale i události, které přinášejí média, se mohou pro nás stát odrazovým můstkem pro zamyšlení nad znamením času, nad Boží i lidskou činností v dějinách.

Pro Vatikánský rozhlas připravil Jindřich Kotvrda

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"