Rádio Vaticana

Vatikán/Buenos Aires. Na pultech argentinských knihkupectví se dnes objevil titul Latinoamérica (ed. Planeta), knižní přepis dlouhých rozhovorů, které letos v létě v Domě svaté Marty s papežem Františkem vedl mladý urugayský novinář Hernán Reyes Alcaide. Třiatřicetiletý vatikánský dopisovatel argentinské tiskové agentury Télam římského biskupa poprvé oslovil při letu do Arménie v červnu loňského roku (24.6.2016). Předal mu tehdy video, dokumentující pokračující budování archivu Alberta Methola Ferrého (1929-2009) na univerzitě v Montevideu. Uruguayský filosof a historik Methol Ferré, jeden z nejdůležitějších latinskoamerických katolických intelektuálů minulého století, před konkláve v roce 2005 prohlásil, že ještě nenadešel čas latinskoamerického papeže a podpořil Josepha Ratzingera. Volby svého přítele, buenosaireského arcibiskupa Bergoglia, o osm let později se již nedožil. Právě konkláve v březnu 2013 však vyneslo na Petrův stolec latinskoamerického jezuitu, který se stal hlavou 1285 milionů katolíků, ze kterých téměř polovina (49%) žije v latinskoamerických státech, USA a Kanadě, píše publicista Reyes Alcaide v listě L´Osservatore Romano (27.10.2017) . Nová kniha, rozdělená na šest kapitol a doplněná o krátkou papežovu předmluvu a jeho sedm promluv v latinskoamerických zemích (Brazílii, Ekvádoru, Bolívii, Paraguayi, Mexiku, Kolumbii a na Kubě) se proto má stát mostem mezi nynějším římským biskupem a jeho rodným světadílem.

V jejím úvodu se připomíná 5. generální konference latinskoamerických episkopátů v brazilské Aparecidě, která v roce 2007 znamenala myšlenkový začátek nynějšího pontifikátu, jak se shoduje nemálo pozorovatelů. Buenosaireský arcibiskup předsedal komisi, připravující závěrečný dokument tohoto setkání. Definuje se v něm zásadní pastorační výzvy pro „kontinent naděje“ (řečeno slovy Benedikta XVI.) a popisuje latinskoamerická religiozita, včetně lidové zbožnosti, ale také sociální exkluze a skartace (tedy zakládající témata dnešního papežova učení).

V první kapitole nového dvousetstránkového svazku František opakuje svou kritiku klerikalismu a mluví o kněžích, kteří dennodenně pracují v argentinských chudinských čtvrtích villas, brazilských favellas či na dalších předměstích latinskoamerických metropolí. Papež uznává, že obyvatelé nejchudších míst latinskoamerického kontinentu vnímají konkrétní příslušnost těchto kněží k jejich společenství, protože zmínění pastýři žijí stejně jako oni a sdílejí jejich obavy, sny i nejistotu. Papež důrazně, ale zároveň prostě požaduje úctu a lásku vůči různorodé realitě, která utváří latinskoamerickou církev.

V následující kapitole vstupují na scénu různé společenské složky. František bedlivě zkoumá úlohu žen v církvi v latinskoamerické části světa a přesně vyznačuje rozdíl mezi termíny „lidový“ a „populistický“, které na opačných březích Atlantiku mají různý význam. Dále se věnuje jevu, který konference v Aparecidě správně předpověděla, tedy vysoké koncentraci obyvatelstva na jihoamerických předměstích, a jeho pastoračně-sociální naléhavosti. Zabývá se složitou realitou dnešní mládeže, která v mnoha částech světa, včetně takzvaného prvního světa, kvůli nedostatku perspektiv uvízla v drogách a kriminalitě. Zasazuje se za „horizont naděje“ pro vězeňskou populaci nejenom v Latinské Americe a chválí odvahu žen, doprovázejících své drahé při výkonu trestu. Ústředním tématem papežova sociálního učení však zůstává právo na práci, jak se to projevilo při několika letošních pastoračních cestách po Itálii a nyní též v nové knize. Papež rozvíjí exhortaci Evangelii gaudium, obohacuje ji o nová hlediska a prohlašuje, že snaha o poskytnutí důstojného života prostřednictvím přístupu k práci může být hodnocena negativně pouze tehdy, pokud vychází z vyhraněného, a proto krajního neoliberalismu.

Konverzace se poté stáčí na latinskoamerické zkušenosti současného papeže, ze kterých se posléze staly opěrné osy nynějšího pontifikátu – mezináboženský dialog a ekumenismus. Vědomí o těchto otázkách a jejich důvěrná obeznámenost s nimi se formovaly v prostředí Buenos Aires, kde se Bergoglio narodil a kde vyrůstal a dozrával (na fotce arcibiskup Bergoglio v buenosaireském metru, odhaluje nová kniha.

Ve čvrté kapitole papež nastiňuje portrét latinskoamerického politika a vyslovuje se k otázkám korupce, přístupu k bližním a způsobu, jakým latinskoamerická církev hovoří s politiky. Papež se staví za demokracii a požaduje, aby křesťanství prostupovalo celým životem a činností katolického politika a nevyčerpalo se pouze v nedělní docházce na mši. Další, pátá, kapitola se po vyhlášení všeamazonské synody, svolané na říjen 2019, zabývá obranou biodiverzity, ale také sociodiverzity, což je další pojem z konference v Aparecidě. Papež označuje encykliku Laudato si´, publikovanou před dvěma lety a programově přijatou mnoha zeměmi, za sociální, a nikoli ekologický spis. A důrazně se ohrazuje proti jejímu označování za „zelenou encykliku“.

Knižní rozhovor papeže Františka s urugayským novinářem Hernánem Reyesem Alcaidem uzavírá řada úvah o regionální problematice Latinské Ameriky. Římský biskup využívá této příležitosti, aby poukázal na některé zapomenuté postavy, které zásadně ovlivnily katolicitu jeho rodného světadílu – uveďme jen dva španělské misionáře, jezuitu sv. Petra Klavera a dominikána Bartolomé de las Casas. A také na pontifikát Pavla VI., který je, dle Františkova soudu, možná nejvíce opomíjeným papežem nedávné doby. Současný Petrův nástupce naopak vyzdvihuje důležitost Montiniho apoštolské exhortace Evangelii nuntiandi, zveřejněnou v roce 1975, pro pastoraci v Latinské Americe a její zásadní dopad jak na závěrečný dokument konference latinskoamerických episkopátů v Aparecidě, tak na svou vlastní exhortaci Evangelii gaudium. V samém závěru právě vydaného knižního interview papež František varuje před absencí projektů na „velkou latinskoamerickou vlast“ , předznamenaných v životním působení národních hrdinů Josého de San Martín a Josého Gervasia Artigas.

(jag)