Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Moc biotechnologií, která již nyní připouští dosud nemyslitelnou manipulaci lidským životem, vyvolává hrůzné otázky. Je tudíž naléhavé, abychom zintenzívnili studium této technologické evoluce společnosti a jejích účinků, a byli tak schopni předložit antropologickou syntézu, která by byla na výši současné epochální výzvy“, řekl Svatý otec v úvodu dnešní poslední audience. V nové synodní aule přijal účastníky generálního shromáždění reformované Papežské akademie Pro Vita, která jedná o „Doprovázení života a nových odpovědnostech v technologické éře“. Petrův nástupce jim doporučil, aby se jejich odborná debata neomezovala na problematiku specifických situací etického, sociálního či právního konfliktu, nýbrž se zaměřila na dnešní rychle se šířící kulturu obsedantně nadřazující jedince realitě.

“Hovoří se dokonce o egolatrii, tedy skutečném kultu vlastního já, na jehož oltáři se obětuje cokoli, včetně nejdražších citů. Tato perspektiva není neškodná, protože utváří subjekt, který se neustále shlíží v zrcadle, až pozbyde schopnosti obrátit zrak k druhým a světu. Šíření tohoto postoje vážně dopadá na všechny životní city a vazby.“

Spojenectví ekonomiky a techniky se vyznačuje troufalým materialismem, který nakladá se životem jako s využitelným zdrojem, který lze odepsat v poměru k moci a prospěchu. Bohužel, mnozí lidé s hořkostí a bolestí zakoušejí iluzorní přísliby tohoto technokratického materialismu. Navzdory propagovanému blahobytu, který by se měl automaticky zvyšovat s nárůstem trhu, se naopak rozšiřuje prostor chudoby, konfliktu, skartace a opuštěnosti, zášti a zoufalosti, podotkl papež.

“Křesťanská víra nás podněcuje k nové iniciativě a nepovoluje, abychom ustupovali nářkům a steskům. Církev má ostatně bohatou tradici velkorysých a osvícených myslí, které ve své době otevřely cestu vědě a poznání. Svět potřebuje seriózní a radostné věřící, kteří by byli kreativní a konstruktivní, pokorní a odvážní a rezolutně odhodlaní k opětovné nápravě mezigeneračního rozkolu. Tento rozkol přerušuje předávání života.“

Na mládí se totiž vychvaluje jeho nadšení a potenciál – kdo ale dovede mladého člověka ke zralosti dospělého života, schopného odpovědnosti a lásky, jak vůči minulé, tak vůči budoucí generaci, tázal se papež. U života otců a matek pokročilého věku se naopak očekává, že bude hoden úcty za to, co velkoryse vydal, nikoli skartace, protože už nemá co nabídnout, hodnotil Svatý otec.
Inspiračním zdrojem nové křesťanské antropologie trvale zůstává Boží Slovo, které vrhá světlo na původ života a jeho osudy, a projevuje se v teologii stvoření a vykoupení, pokračoval římský biskup a poukázal na první kapitoly knihy Geneze. Bůh v nich svěřuje stvoření a dějiny vzájemnosti muže a ženy, která přesahuje osobní láskyplné a plodné spojení.

“Smlouva mezi mužem a ženou je povolána, aby do svých rukou uchopila režii celé společnosti. Je to výzva k odpovědnosti za svět, kulturu, politiku, práci, hospodářství – a také církev. Nejde pouze o rovné příležitosti nebo vzájemné uznání. Jde především o shodu mužů a žen nad smyslem života a směřováním národů. (…) Spolu byli stvořeni – ve své požehnané rozdílnosti, spolu zhřešili kvůli své samolibosti, s níž chtěli nahradit Boha, spolu se v Kristově milosti navrátí před Boží tvář, aby se ujali péče o svět a dějiny, které jim Bůh svěřil. “

Podle papeže Františka se tak na obzoru dějin objevuje skutečná kulturní revoluce, ve které nesmí chybět účast církve. Na obrazu Vtělení Božího Syna pak poukázal na hlubokou moudrost tajemství života – život, obdržený jako dar, se zvýrazňuje dalším darem. Zrození života obnovuje, vydání života obohacuje.

“Je třeba se postavit zastrašování, namířenému proti rození lidského života, jako by se jím snad žena umrtvovala a ohrožovala tak kolektivní blaho. Plodné společenství muže a ženy je záštitou planetárního humanismu, nikoli hendikep. Pokud tuto pravdu odmítneme, naše dějiny se nikdy neobnoví.“

Nový ethos národů se začne psát s obnoveným vědomím identity a rozdílnosti muže a ženy, tedy nikoli pokusem o radikální neutralizaci jejich pohlavní různosti, varoval papež před genderovou teorií.

“Utopie „neutrálního pohlaví“ zbavuje lidskou důstojnost sexuálně odlišného ustrojení a osobních kvalit plodného předávání života. Pohlavní rozdílnost, o které biolékařské technologie dávají vytušit, že se zcela podřizuje svobodné volbě, ačkoli to není pravda, podléhá biologické a psychologické manipulaci, čímž se ohrožuje zdroj energie, z něhož se sytí kreativní a plodné spojenectví muže a ženy.“

V závěru programové promluvy, která vytyčila směřování reformované Papežské akademie

Pro Vita, papež vyzval k pozornosti vůči nejslabším fázím života – tedy stáří a dětství.

“Společnost, v níž se vše pouze prodává anebo kupuje, byrokraticky řídí a technicky předpokládá, už ztratila smysl života. Nebude jej předávat malým dětem, ani jej nerozpozná ve starých rodičích. Právě proto, aniž bychom si to uvědomovali, už budujeme pouze města stále více nepřátelská vůči dětem a společnosti nehostinné pro staré lidi. Mají zdi bez dveří a oken a přestože by nás měla chránit, ve skutečnosti dusí.“

Jestliže má svět odolat tomuto umrtvení a znecitlivění, potřebuje svědectví víry v Boží milosrdenství, které je zásadní podmínkou pro to, aby se mezi různými generacemi opět dostal do oběhu soucit.

“V tomto kontextu spatřuji poslání obnovené Papežské akademie Pro život. (…) Zodpovědně doprovázet lidských život od jeho početí, během celého jeho běhu, až do přirozeného skonu je prací rozlišování a láskyplné intelegence pro svobodné a zanícené muže a ženy a pro pastýře, nikoli žoldáky.“

(jag)