Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Nebát se říci pravdu o svém životě, vzít na vědomí svoje hříchy a vyznat je Pánu – kázal papež František při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Rozjímal o dnešním evangeliu (Lk 9,7-9), které vypráví o zvědavosti Heroda, jenž si přál spatřit Ježíše, o němž se povídalo, že je prorok, Eliáš či vzkříšený Jan Křtitel.

„Herodes nevěděl, co si myslet – podotkl papež v úvodu – něco ve svém nitru pocítil, ale nebyla to zvědavost, ale spíše výčitka v duši - v srdci – kterou se snažil utišit. Chtěl uvidět zázraky, které Kristus činil, ale Ježíš mu žádné divadlo nezahrál a tak jej odevzdal zpět Pilátovi. A Ježíš zaplatil, smrtí. Herodes tedy jeden zločin zakryl druhým, výčitku svědomí opatřil dalším zločinem jako někdo, kdo zabíjí ze strachu. Výčitka totiž není pouhá vzpomínka, nýbrž rána,“ pokračoval Svatý otec.

„Když se ve svém životě dopustíme špatností, vznikne bolavá rána. Je to však vnitřní zranění, které není vidět. Ani já je nevidím, protože si na něj zvykám a pak si vezmu anestetika. Někdo se pokoušejí jej nalíčit, avšak zranění je vnitřní. A když tato rána zabolí, pocítíme výčitku. Jsem si nejenom vědom špatnosti, kterou jsem spáchal, ale vnímám ji. Cítím ji v srdci, cítím ji na těle, na duši, cítím ji v životě. Odtud pak přichází pokušení zakrýt ji, aby nebyla vnímána.“

„Je to tedy milost cítit, že nás svědomí obviňuje a něco nám říká, pokračoval papež. Nikdo z nás není svatý a všichni jsme nakloněni vidět hříchy druhých, nikoli ty svoje. Nanejvýš tak možná soucítíme s těmi, kteří trpí válkou nebo kvůli diktátorům, kteří likvidují lidi.“

„Tuto ránu musíme – dovolte mi to slovo – pokřtít, tedy pojmenovat. Kde tě bolí?- »Ale jak ji mám objevit?« Především se modli: »Pane, smiluj se nade mnou hříšným.« Pán tvoji modlitbu vyslyší. Potom zpytuj svůj život. »A pokud nevidím, kde a co bolí, odkud bolest přichází a co je příznakem, co udělám?« – Požádej někoho, aby ti ji pomohl objevit, rána se ukázala a potom ji pojmenuj. Mám tuto výčitku, protože jsem se dopustil toho a toho, konkrétně. Tato konkrétnost je pravá pokora před Bohem a Bůh je pohnut touto konkrétností.“

„Je to konkrétnost, která je vlastní dětem ve zpovědnici – řekl dále papež. Konkrétně říci to, co jsem učinil, aby vyšla najevo pravda. Toto uzdravuje.“

„Osvojit si toto umění, moudrost obviňovat sebe sama. Obviňuji sám sebe, cítím bolest zranění a dělám vše proto, abych věděl odkud tento příznak přichází, a potom se sám obvinit. Nebát se výčitek svědomí. Ty jsou totiž příznakem spásy. Obávat se spíše jejich zastírání, tutlání a schovávání. Zřetelně jim přisvědčit. A tak nás Pán uzdraví.“

„Pán ať nám dá milost odvahy obviňovat sebe, abychom se vydali cestou odpuštění,“ končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)