Nový portál Vatikánského rozhlasu

Brazílie. V brazilském státě Santa Catarina se bude ve dnech 16. – 20. srpna konat celonárodní konference brazilských biskupů o mediální komunikaci za účasti prefekta Sekretariátu pro sdělovací prostředky (komunikaci), o. Dario Viganò, který poskytl rozhovor Silvonei Protzovi, vedoucímu brazilské redakce Vatikánského rozhlasu.
Jak by bylo možné charakterizovat způsob komunikace papeže Františka?

„Papež František má schopnost redefinovat komunikační kódy a formy, řekněme: kreativně a nekonvenčně používat příběhy, zejména přirovnání a metafory. Právě tento způsob totiž usnadňuje vztahy, zkracuje odstup a navazováním dialogu a sbližováním činí z účastníka rozmluvy osobu. Nezapomínejme, že narativní postoj papeže Františka má vždycky velmi pragmatický účel, to znamená, že nikdy není sebevztažný. Chce být spíše jakousi provokací dotyčného vedoucí ke konkrétnímu účinku na konkrétní rovině života. Chce nabízet příležitost, aby ten, kdo se něco dozví a setká se s evangelním milosrdenstvím, mohl také ve svém životě konat skutky a ubírat se stezkami tohoto milosrdenství.“

Na setkání s nejpočetnějším národním episkopátem na světě představí prefekt vatikánského sekretariátu také projekt reformy vatikánských sdělovacích prostředků:

„Reforma je nyní už velmi dobře rozjeta a to díky tomu, že lidé pracující v různých segmentech komunikačního systému Svatého stolce mají vysokou profesionalitu a především zastávají skutečně církevní postoj, kterým je služba Svatému otci a Svatému stolci. Všechno se tedy vyvíjí velmi dobře a máme velkou naději, že letos bude spuštěn nový komunikační portál Svatého stolce zahrnující jednotlivé redakce bývalého Vatikánského rozhlasu a Vatikánské televizní centrum. Bude to multimediální a mnohojazyčný web. Tato nová struktura bude na jedné straně zprostředkovávat koherentní informace o Svatém stolci, tedy nikoli monolitické a tím méně homogenizační, ale koherentní, avšak zároveň bude také prostřednictvím jednotlivých redakcí vzhledem k uživatelům jejich zemí diferencovat některá očekávání nebo některé aspekty, které jsou důležitější než jiné. To je to, co bychom si přáli dělat, a jsem si jist, že to dokážeme. Na konferenci chci představit jednotlivé etapy reformy uskutečněné během těchto let; formaci mnoha lidí, technologické investice, které byly nutné, a zejména přechod od mediálního systému, ve kterém každý myslel tak trochu na sebe a potom na požadavky, které přicházely do redakce z jejich zemí, ke komunikačnímu systému, který náleží především Svatému stolci, komunikuje papeže, jeho magisterium, jeho gesta, práci úřadů římské kurie a církve, která je v celém světě. A rovněž bude seznamovat s významnými iniciativami místních církví, aby z nich měly užitek také ty ostatní, aby seznámení s určitou zkušeností mohlo zrodit nějakou podobnou či jinou užitečnou.“

Tedy také místní církve mohou být podnětné?

„Nejenom. Je nezbytné, aby místní církve byly a stimulovaly právě proto, že církev je taková. Církev drží pohromadě kaleidoskop lidí, souhrn barev, příslušností a přístupů. Církev je právě tato rozmanitost, a v této rozmanitosti existují církve. Římská církev není syntézou všech církví, nýbrž církví předsedající v lásce všem ostatním církvím, to znamená, že od každé z nich požaduje, aby byla sama sebou s tím, co je pro ni specifické, v rámci společné pouti, kterou je velká tradice církve, Písma svatého a magisteria.“

Poslední otázka brazilské redakce prefektovi vatikánského Sekretariátu pro komunikaci se týkala toho, co by chtěl říci právě církvi v Brazílii?

„Poselství, které bych chtěl předat? To že v kontextu digitální kultury je technologie důležitá, ale nikoli první, ani nejdůležitější. Přístup ke komunikaci pro muže a ženy církve nesmí být technokratický – technocentrický – nýbrž antropologický. Jde tedy o to, aby srdce muže a srdce ženy byla naplněna balzámem Boží milosti a Božího milosrdenství a aby také na internetu lidé i komunity, které se tam setkávají, mohli objevovat působivost, kterou může přinášet evangelium. Rád bych tedy řekl, že reforma komunikace, kterou uskutečňujeme u Svatého stolce, a reforma, v níž je církev povolána žít neustále, je reformou, jejímž středem je vždycky člověk, srdce člověka schopné přijmout plnost Boží milosti, protože dotkne-li se člověka milost, dovede být působivým svědkem evangelia.“

Říká don Dario Viganò, prefekt vatikánského Sekretariátu pro komunikaci (sdělovací prostředky).

(mig)