Pardubice.
V neděli 24. října se konal v Pardubicích slavnostní varhaní koncert s inaugurací nových varhan a při příležitosti otevření Sukovy síně Pardubické konzervatoře po rekonstrukci.
Tento koncert byl svým způsobem neobyčejný. Není totiž v dnešní době, zahlcené lacinými pozlátky masmédií a honěním se za požitky tohoto světa, běžné, aby někdo věnoval čtyřicet miliónů korun, za které jsou postaveny varhany o čtyřiceti pěti rejstřících a třech a půl tisíc píšťal, z nichž nejmenší měří dva centimetry a největší sedm metrů.
Snad je tato událost nejen pro Pardubický kraj, ale i pro celé Čechy důkazem, že člověk ke svému plnohodnotnému životu potřebuje smysl pro krásu, harmonii a duchovno.
Hudba v naší zemi má, jak jistě všichni víme, pevně zakořeněnou tradici. V úvodním slově zdůraznil pan doktor Jiří Pilka, že z Pardubického kraje pochází řada výtečných hudebních skladatelů, jakými byl Bedřich Smetana, narozený v Litomyšli, a Leoš Janáček, narozený v Poličce. Je známkou živoucí tradice, když jsou tito velikánové nejen připomínáni, ale i následováni dalšími generacemi skladatelů a interpretů. Proto znovu otevřená Sukova síň Pardubické konzervatoře je jasným dokladem snahy pěstovat navzdory již zmíněné konzumní a hédonistické kultuře umění veliké hodnoty.
Na koncertu se sešli současní skladatelé pan Otmar Mácha, Jiří Strejc a Ladislav Sluka. Program byl velice bohatý. Kromě nově inaugurovaných varhan zazněl i zpěv, žesťové okteto nebo housle v podání pana Josefa Suka.
Z koncertu jsem odcházel plný radosti. Hudba vede k Bohu. Ve vrcholu koncertu totiž zazněly dva důležité motivy: ?Pane, smiluj se? a ?Ave, Maria?. Oba motivy byly zakomponovány do skladeb současnými autory. A jsem rád, že byly nabídnuty lidem, kteří jsou na jedné straně citliví na poselství nesené hudbou, avšak na druhé straně se do kostela často neodváží vstoupit. Hudba tak může jít každému člověku vstříc.
Přál bych si, aby takových událostí bylo v naší zemi stále více. Petr Šabaka
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
