Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Podporovat nové generace, doprovázet lidi leckdy neschůdnými stezkami života, poukazovat na hodnotu a smysl každodenní cesty – toto trojí poslání Svatý otec František svěřil Federaci katolických rodinných svazů v Evropě (FAFCE), kterou přijal u příležitosti dvacátého výročí jejího založení. Papežskou audiencí v Klementinském sále Apoštolského paláce vyvrcholilo několikadenní setkání představitelů čtrnácti evropských rodinných sdružení, včetně české Asociace center pro rodinu.

Rodinné tematice věnoval papež František také své dnešní tvítové poselství: „Děkuji Bohu za rodiče, kteří usilují o život v lásce a jdou dál, třebaže na cestě mnohokrát upadnou“. Rodina je pokladem Evropy, řekl papež Federaci rodinných svazů:

„V tomto symbolu se velice dobře zrcadlí úcta, kterou všichni máme mít k rodině. Rodiny totiž nejsou muzejní exponáty. Jejich prostřednictvím se uskutečňuje darování – jak ve vzájemném závazku rodičů, tak ve velkorysé otevřenosti dětem a službě společnosti. V tomto smyslu jsou rodiny kvasem, napomáhajícím k růstu lidštějšího a bratrštějšího světa, ve kterém by nikdo nevnímal odmítnutí anebo opuštěnost.“

Papež ocenil všestrannou práci ve prospěch rodiny, kterou Federace katolických rodinných svazů vykonává a – stejně jako v nedávné promluvě k evropským politikům (u příležitosti 60. výročí podpisu Římských dohod) zopakoval, že rodina je základní buňkou společnosti.

„Neexistuje lepší spojenec celistvého pokroku společnosti než podpora rodin a jejich přítomnost v sociálním tkanivu. Skutečnost, že rodina je základní buňkou společnosti, nepozbyla své aktuálnosti. Rodina je také nejvhodnější útvar zajišťující lidem všestranné dobro, nezbytné pro jejich trvalý rozvoj. V Amoris laetitia jsem zdůraznil, že jednota všech členů rodiny a solidární úsilí rodin vůči společnosti podporuje obecné dobro a mír, a to i v Evropě.“

Rodina je společenstvím osob – a právě tento fakt podle papeže Františka umožňuje zapojení do širší lidské rodiny, jehož základním předpokladem jsou manželství, otcovství, mateřství, synovství a bratrství. Způsob prožívání těchto vztahů je diktován společenstvím, které je hybnou silou pravého polidštění a také evangelizace.

„Tento „rodinný kapitál“ je povolán k tomu, aby prostoupil hospodářské, sociální a politické vztahy evropského kontinentu. Rodinný styl, který jste si předsevzali, nepodléhá nějaké nahodilé ideologii, nýbrž se zakládá na nezadatelné důstojnosti člověka. A na základě této důstojnosti se z Evropy bude moci skutečně stát rodina národů.“

Druhou část své promluvy k Federaci rodinných svazů papež František věnoval krizím, které zmítají dnešní Evropou. Jmenoval zejména čtyři z nich – demografickou, migrační a výchovnou krizi, ke kterým se druží krize nezaměstnanosti. Také zde se odpovědí stává „kultura setkávání“, doporučil papež.

„Vaším úkolem častokrát bude vyvolání konstruktivního dialogu s různými činiteli společenské scény, aniž byste skrývali svou křesťanskou identitu. Naopak, tato identita vám umožní dohlédnout za vnější vzhled a přesáhnout přítomný okamžik. Jak jste správně podtrhli, kultura bezprostřední chvíle se dovolává výchovy pro zítřek.“

Ústřední roli zde zaujímají mezigenerační vazby, vyzdvihl v závěru papež. Čerpejte z moudrosti svých předků, doporučil rodinným svazům. Při utváření prorodinných iniciativ nevyhledávejme technická měřítka, nýbrž moudrost srdce.

„Vaše služba posvátnosti života nabývá konkrétnosti ve spojenectví mezi generacemi, ve službě všem lidem, zejména nejvíce potřebným, lidem se zdravotním postižením a sirotkům. Nabývá konkrétnosti v solidaritě s migranty, v trpělivém umění výchovy, která v každém mladém člověku spatřuje subjekt hodný rodinné lásky. Nabývá konkrétnosti v právu na život nenarozeného dítěte, které ještě nemá hlas, v důstojných životních podmínkách pro staré lidi.“

V samém závěru Petrův nástupce rodinným sdružením doporučil, aby ke své práci přizvala další rodiny, protože žádná rodina nežije jako monáda, nýbrž potřebuje vyjít sama ze sebe, vést dialog s ostatními rodinami a setkávat se s nimi. Pouze takto se dospívá k jednotě, která není uniformitou a která přispívá k pokroku a obecnému dobru.

(jag)