Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes se v Itálii a jiných zemích slaví Ježíšovo Nanebevstoupení, ke kterému došlo čtyřicet dní po Velikonocích. Dnešní evangelium (srov.
Mt 28,16-20), jež je závěrečnou pasáží Matoušova evangelia, nám prezentuje definitivní moment rozloučení Zmrtvýchvstalého se svými učedníky. Scéna se odehrává v Galileji, tedy tam, kde je Ježíš povolal k následování a vytvořil z nich jádro svého nového společenství. Tito učedníci již prošli „ohněm“ pašijí a vzkříšení. Někteří se mu klaněli, když ho uviděli, jiní měli pochybnosti. Ježíš zanechává tomuto vystrašenému společenství nezměrný úkol evangelizovat svět a konkretizuje toto pověření příkazem učit a křtít ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého (v.19).
Ježíšovým Nanebevstoupením tedy končí poslání, které Syn obdržel od Otce, a začíná etapa poslání církve. Od té chvíle, tedy od Nanebevstoupení totiž Kristovu přítomnost ve světě zprostředkovávají Jeho učedníci, ti, kdo v Něho uvěřili a zvěstují Jej. Toto poslání potrvá až do konce dějin a těší se pomoci Zmrtvýchvstalého Pána, který ujišťuje: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (v. 20).
Jeho přítomnost přináší statečnost v pronásledování, útěchu v soužení a oporu v obtížných situacích, s nimiž se poslání a zvěstování evangelia střetává. Nanebevstoupení nám připomíná tuto pomoc, které se nám dostává od Ježíše a Jeho Ducha a dodává důvěru a jistotu našemu křesťanskému svědectví ve světě. Vyjevuje nám, proč církev existuje. Církev existuje kvůli zvěstování evangelia, jedině proto! A zvěstování evangelia je také radostí církve. Církev jsme my všichni pokřtění. Dnes jsme pozváni lépe chápat, že nám Bůh daroval obrovskou důstojnost a odpovědnost zvěstovat Jej světu a zpřístupnit Jej lidstvu. Toto je naše důstojnost. Je to největší čest každého z nás, všech pokřtěných.
V této slavnosti Nanebevstoupení, když hledíme k nebi, kam Kristus vystoupil a usedl po Otcově pravici, upevněme svůj krok na této zemi, abychom s nadšením a odvahou pokračovali ve své cestě, svém poslání dosvědčovat a žít evangelium v každém prostředí. Jsme si však dobře vědomi, že to nezáleží především na našich silách, organizačních schopnostech a lidských zdrojích. Pouze světlem a silou Ducha svatého můžeme účinně plnit svoje poslání dávat druhým stále více poznávat a zakoušet Kristovu lásku a něhu.
Prosme Pannu Marii ať nám pomáhá rozjímat o nebeských dobrech, která nám slibuje Pán, abychom se stávali stále věrohodnějšími svědky Jeho Vzkříšení, pravého Života.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
