Vatikán.
Motu proprio Summorum pontificum je třeba chápat v kontextu hnutí liturgické obnovy iniciovaného Piem X. a jako dovršení koncilního
aggiornamenta – píše kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, organizátorům konference pořádané v německém Herzogenrath (29.3.-1.4.) u příležitosti 10. výročí vydání zmíněného papežského dokumentu o užívání římského misálu z roku 1962.
V poselství zveřejněném v časopise The Catholic World Report guinejský kardinál připomíná, že Benedikt XVI. učinil tento krok nejenom pro ty, kteří se drží starší formy misálu z doby před liturgickou reformou z roku 1970, ale hlavně proto, aby v církvi došlo ke vzájemnému obohacení obou bohoslužebných forem.
Podle kardinála Saraha je to potřebné, neboť provedení pokoncilní liturgické reformy bylo většinou povrchní a nezřídka vnášelo určitý despekt vůči církevní tradici. Připomíná v této souvislosti slova Benedikta XVI., který ještě před zvolením na Petrův stolec „mnohokrát prohlásil, že krize, která otřásla církví po koncilu, se váže ke krizi v liturgii, tedy k neúctě, desakralizací a zploštění podstatných bohoslužebných prvků“. Prefekt vatikánského úřadu pro liturgii poukazuje na to, že bylo přijato množství krásných iniciativ, ale „nelze zavírat oči před katastrofou, pustošením a schizmatem, zapříčiněném novodobými promotory živé liturgie, kteří přetvářeli církevní bohoslužbu podle svých nápadů“ – dodává kardinál Sarah. Podotýká také, že vážná krize víry a to nikoli pouze u věřících laiků, ale rovněž u mnoha kněží a biskupů, způsobila, že už nedovedeme chápat eucharistickou liturgii jako oběť, která je identická s tou, kterou jednou provždy přinesl Ježíš Kristus a která se v celé církvi zpřítomňuje nekrvavým způsobem. Podle mínění kardinála Saraha si většina katolíků a rovněž kněží i biskupů neuvědomuje, že podle učení Druhého vatikánského koncilu liturgie »dokonale oslavuje Boha a posvěcuje člověka« (Sacrosanctum concilium, 7). „Je třeba uznat – píše guinejský kardinál – že vážná a hluboká krize, která se po koncilu dotkla a nadále dotýká liturgie i samotné církve, vyplývá z faktu, že středem liturgie už není Bůh a klanění se Bohu, nýbrž lidé a domnělá schopnost jakéhosi činného zaangažování se v liturgii.“ Prefekt Kongregace pro bohoslužbu připomíná, že Evropě se občas vytýká, že se zříká svých kořenů a křesťanské minulosti, přičemž odtínání se od vlastních kořenů začalo po koncilu právě v církvi. Podle kardinála Saraha je k překonání nynější krize zapotřebí nového hnutí liturgické obnovy, která ležela na srdci Benediktovi XVI. vydáním zmíněného motu propria. Naše snahy by měly vést trojím směrem: ke ztišení, adoraci a formaci. Netřeba ztrácet čas a energii vzájemným kladením obou forem římského ritu do protikladu. Nezbytné je ztišit se a nechat se obohacovat všemi liturgickými formami, včetně východních ritů – píše kardinál Robert Sarah.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
