Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Středem evangelia této čtvrté neděle postní je Ježíš a slepec od narození (srov.
Jan 9,1-41). Kristus mu vrací zrak a tento zázrak uskutečňuje v jakémsi symbolickém rituálu: nejprve smísí slinu se zemí, potře mu tím blátem oči a přikáže mu, aby se šel umýt do rybníku Siloe. Onen člověk jde, umyje se a prozře. Byl od narození slepý. Tímto zázrakem se Ježíš zjevuje a zjevuje se nám jako
světlo světa. Slepec od narození představuje každého z nás, kteří jsme stvořeni proto, abychom poznali Boha, ale v důsledku hříchu jsme slepí a potřebujeme nové světlo. Všichni potřebujeme nové světlo, totiž světlo víry, kterou nám dává Ježíš. Když totiž slepec z evangelia prozřel, otevřel se Kristovu tajemství. Ježíš se jej ptá: „Věříš v Syna člověka?“ (v.35). „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ – odpověděl uzdravený slepec (v.36). „Viděls ho, je to ten, kdo s tebou mluví“ (v.37). „Věřím, Pane!“ a padl před Ježíšem na kolena.
Tato epizoda nás přivádí k zamyšlení nad naší vírou, naší vírou v Krista, Božího Syna, a současně nás odkazuje ke křtu, který je první svátostí víry. Je to svátost, která nám umožňuje „spatřit světlo světa“ znovuzrozením z vody a z Ducha svatého, tak jako slepému od narození, jemuž se otevřely oči, když se omyl vodou z rybníka Siloe. Od narození slepý a uzdravený člověk představuje nás, když nevidíme, že Ježíš je „světlem světa“, díváme se jinam a raději důvěřujeme světélkům, když tápeme ve tmě. Skutečnost, že onen slepec nemá jméno, nám pomáhá postřehnout v jeho příběhu svoji tvář a svoje jméno. Také my jsme byli „osvíceni“ Kristem ve křtu a jsme tudíž povoláni jednat jako děti světla. A jednat jako děti světla si žádá radikální změnu mentality a schopnost posuzovat lidi a věci podle jiného hodnotového žebříčku, který pochází od Boha. Svátost křtu totiž vyžaduje rozhodnutí žít jako děti světla a kráčet ve světle. Kdybych se vás nyní zeptal: „Věříte, že Ježíš je Syn Boží? Věříte, že může změnit vaše srdce? Věříte, že vám může dát spatřit realitu, jak ji vidí On, ne jak ji vidíme my? Věříte, že On je světlem a dává nám pravé světlo?“ - Co byste odpověděli? Každý ať si odpoví ve svém srdci.
Co znamená mít pravé světlo, kráčet ve světle? Znamená to především opustit falešná světla, chladné a pošetilé světlo zaujatosti vůči druhým, protože předsudek překrucuje realitu a naplňuje odporem vůči tomu, kterého nemilosrdně posuzujeme a bez odvolání odsuzujeme. To je každodenní chléb! Při očerňování druhých se nekráčí ve světle, nýbrž ve stínu. Dalším falešným, protože svůdným a nekalým světlem, je osobní zájem. Pokud hodnotíme druhé i věci podle kritéria svého vlastního užitku, svého zalíbení a svojí prestiže, nejsme v těchto vztazích a situacích pravdiví. Jdeme-li cestou pouhého hledání svého osobního zájmu, kráčíme ve stínu.
Nejsvětější Panna, která jako první přijala Ježíše, světlo světa, ať nám v této postní době vymůže milost přijmout nově světlo víry a objevit nedocenitelný dar křtu, kterého se nám všem dostalo. Kéž toto osvícení promění naše postoje a činy, abychom se také my ve svojí ubohosti a malosti stali nositeli paprsku Kristova světla.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
