Rádio Vaticana

Vatikán. V Klementinském sále Apoštolského paláce přijal papež František 400 účastníků sympózia o liturgické hudbě, které u příležitosti 50. výročí vydání instrukce Musicam sacram ve dnech 2. - 4. března pořádala Papežská rada pro kulturu a Kongregace pro katolickou výchovu ve spolupráci s Papežským institutem Musica Sacra a Papežským liturgickým institutem sv. Anselma. Setkání si kladlo za cíl prohloubit vztah mezi sakrální hudbou a současnou kulturou, zamýšlet se nad estetickou a hudební formací kléru i nad působením laiků zapojených do pastorace prostřednictvím pěveckých sborů.

Papež František ve svém projevu rozsáhle citoval ze zmíněné instrukce. Připomněl, že krása liturgické slavnosti je předobrazem liturgie v Nebeském Jeruzalémě (srov. č. 5) a položil důraz na aktivní, vědomou a plnou účast věřících, při níž je třeba mít na zřeteli že „opravdová slavnostnost liturgického úkonu nezávisí tolik na honosné formě zpěvu a na velkolepé obřadnosti, jako spíše na důstojném a zbožném vykonávání obřadů ( č.11 )“ – řekl František a dodal:

„Jde tedy především o intenzívní účast na Božím tajemství, na „teofanii“, která se uskutečňuje při každém slavení eucharistie, v níž se Pán činí přítomným uprostřed svého lidu, povolaného mít reálnou účast na spáse přinesené Kristem, který zemřel a vstal z mrtvých. Aktivní a vědomá účast tedy spočívá ve schopnosti hluboce vstupovat do tohoto tajemství, rozjímat o něm, klanět se mu, přijímat ho a vnímat jeho smysl zejména díky zbožnému tichu a „muzikálnosti jazyka, jímž k nám promlouvá Pán“ (Homilie v Domě sv. Marty, 12. prosince 2013). Právě v této perspektivě se odehrává reflexe o obnově sakrální hudby a jejího vzácného přínosu.“

Papež připomněl dvojí poslání církve v této oblasti. Jednak uchovávání a zhodnocování „bohatého a mnohotvárného dědictví minulosti“, které – jak dodal – má být užíváno vyváženě, aby se předcházelo „riziku nostalgické nebo »archeologické« vize“. Na druhé straně liturgická hudba a zpěv mají být plně „»inkulturovány« do aktuálního uměleckého a hudebního jazyka“, pokračoval papež a vysvětlil:

„Mají tedy vtělovat a překládat Boží slovo do zpěvu, zvuků a harmonií, které dokáží rezonovat v srdcích našich současníků a vytvářejí vhodnou emotivní atmosféru, která je disponuje k víře a vede k přijímání slaveného tajemství a plné účasti na něm.“

Římský biskup dále poznamenal, že zavedení národních jazyků do liturgie a setkání s moderní dobou přineslo také mnoho problémů v oblasti forem a hudebních žánrů:

„Někdy převládla určitá průměrnost, povrchnost a banálnost, na úkor krásy a intenzity liturgických slavností. Proto různí protagonisté v této oblasti, hudebníci, skladatelé, sbormistři i členové scholae cantorum a liturgičtí animátoři mohou přinést velký vklad, zejména v kvalitativní obnově posvátné hudby a liturgického zpěvu.“

Papež zdůraznil také význam hudební formace pro bohoslovce a dodal, že má probíhat „v dialogu s hudebními směry naší doby, s ohledem na různé kulturní oblasti a v ekumenickém postoji“. A na závěr popřál účastníkům sympózia o sakrální hudbě s ignaciánským důrazem, aby liturgickému shromáždění pomáhali vnímat Boha „všemi smysly, fyzickými i duchovními“ a mít účast na Jeho tajemství.
Z České republiky se mimo jiné účastnil mgr. Vladimír Jelínek, regenschori od kostela sv. Josefa v Praze, který Vatikánskému rozhlasu poskytl rozhovor.

Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.

(job)