Vatikán.
Petrův nástupce přijal účastníky plenárního zasedání Kongregace pro katolickou výchovu, v čele s jejím nedávno jmenovaným prefektem, kardinálem Giuseppem Versaldim. Audience se zúčastnili také členové Nadace
Gravissimum educationis, která si klade za cíl prohlubovat obsahy stejnojmenné deklarace Druhého vatikánského koncilu.
Ve své promluvě, strukturované dle oblíbeného tříbodového schematu, papež František poukázal na očekávání spojená s katolickou výchovou, která formuloval jako humanizaci vzdělání, vytváření kultury dialogu a rozsévání naděje.
„Především, v době vtíravého individualismu, který činí člověka lidsky chudým a kulturně sterilním, je nezbytné humanizovat vzdělání. Škola a univerzita mají smysl jedině ve vztahu k formaci osobnosti. (...) Katolické instituce pak mají poslání poukazovat k horizontům otevřeným transcendenci.“
Náš svět se stal globální vesnicí, v níž je každý člověk součástí lidstva a spolu s celou lidskou rodinou sdílí naději na lepší budoucnost. Zároveň dnešní svět charakterizuje mnoho podob násilí, chudoby či diskriminace, vytvářející kulturu odpisu. V tomto kontextu mají katolické výchovné instituce stát v první linii, pokud jde o uplatňování dialogu, který vede k setkávání a zhodnocení kulturních a náboženských odlišností, pokračoval papež.
„Dialog totiž vzdělává tehdy, když člověk navazuje vztahy s respektem, úctou, v upřímném naslouchání a vyjadřuje se autenticky, bez zamlžování či zlehčování vlastní identity živené evangelní inspirací.“
Papež vyjádřil naději, že nové generace, vychované v křesťanském smyslu k dialogu, vyjdou ze škol s odhodláním nacházet nové odpovědi na výzvy naší doby. Jako na nepřekonaného mistra tohoto dialogu poukázal na sv. Tomáše Akvinského a jeho metodu intelektuálního dialogu, který směřuje k hledání pravdy. Jedině pokud bereme vážně partnera rozhovoru a snažíme se do hloubky pochopit jeho důvody a námitky, můžeme společně pokročit v poznání pravdy, dodal František.
Závěrenou část své promluvy věnoval římský biskup „rozsévání naděje“ a její vnitřní souvislosti s výchovou a vzděláním. Naděje není povrchním optimismem, ani schopností pohlížet na věci blahoskonně, ale především schopností riskovat správným způsobem, právě tak jako výchova
„Člověk nemůže žít bez naděje a vzdělání plodí naději. Vzdělání totiž znamená, nechávat růst, a toto dopřávání růstu je součást dynamismu dávání života. Život, který se rodí, je prýštícím pramenem naděje, životem vykloněným ke hledání krásy, dobra a pravdy ve společenství s ostatními a ve společném růstu. Jsem přesvědčen, že dnešní mladí lidé potřebují především tento život vytvářející budoucnost.“
Pravý vychovatel je tedy jako matka a otec, kteří předávají život schopný budoucnosti, dodal František a upozornil, že právě tomuto tématu se bude věnovat přístí biskupská synoda – uzavřel papež František svou promluvu ke členům plenárního zasedání Kongregace pro katolickou výchovu
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
