Maroko.
Nejvyšší rada marockých ulemů, tedy hlavní náboženská autorita v zemi, rozhodla o zrušení trestu smrti za apostazi od islámu. Zvrátila tak rozsudek opačného obsahu, vynesený před pěti lety (2012). Světový tisk mluví o historickém obratu – je to tak skutečně?, ptal se Vatikánský rozhlas
profesora Paola Brancy, který vyučuje islamistiku a dějiny arabských zemí na milánské Katolické univerzitě.
“Ano, protože se tu poprvé uznává určitý princip. V praxi už se trest smrti ve většině případů neužíval, protože to bylo jednodušší a výhodnější řešení.“
Vstupuje toto rozhodnutí Nejvyšší rady ulemů ihned v platnost?
“Myslím, že ano, protože Maroko zde činí rychlé kroky vpřed. Jejich občanský zákoník již před lety zavedl důležitá práva pro ženy – kupříkladu právo na odluku od manžela, což tradiční islámské právo zaručuje pouze mužům, kteří mohou ženu zapudit. Marocký občanský zákoník tak oba manžely zrovnoprávnil. Nesmíme zapomenout také na významné marakéšské prohlášení zhruba před rokem, které zavazuje k respektu vůči náboženským menšinám na základě občanské příslušnosti, čímž opět uznává všeobecný princip.“
Když se vrátíme k náboženskému hledisku, Korán popravdě řečeno nepředepisuje trest smrti za odpadlictví…
“Vůbec ne. Ale ani ukamenování za cizoložství – to jsou nařízení, která Prorokovi přiřkla až sunna a která je samozřejmě nutné vykládat v určitém kontextu. Když byla islámská komunita velmi malá – známé migrace z Mekky do Medíny se účastnilo zhruba 70 – 80 lidí – odpad od víry se rovnal velezradě. Dnes, když je muslimů milarda šest set milionů, už člověk, který opustí svou víru, nemůže ohrozit přežití náboženského společenství.“
Mohli bychom tedy Maroko považovat za jakéhosi průkopníka určité nové vnímavosti, která dozrává v muslimském světě?
“Doufám, že ano. Maroko je celkem vzato poměrně stabilní země, kterou neotřáslo tzv. arabské jaro, jak tomu bylo u jeho sousedů, kteří se nyní ocitli ve spíše obtížných situacích kvůli absenci bezpečnosti. Mohla by se z něj tedy stát vůdčí země nejenom v oblasti Maghrebu, ale v celém severoafrickém a blízkovýchodním regionu, spolu s jinými osvícenými monarchiemi, jakou je kupříkladu Jordánsko.“
Soudí italský islamolog, prof. Paolo Branca.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
