Boží slovo nám dnes předkládá dva protikladné lidské scénáře – na jedné straně „karneval“ světské kuriozity, na druhé oslavení Otce prostřednictvím dobrých skutků. Náš život se neustále pohybuje mezi těmito dvěma scénáři, které jsou vlastní každé epoše, jak dokládají slova svatého Pavla Timotejovi (srov.
2 Tim 4,1-5). Také sv. Dominik se svými prvními spolubratry se před osmi sty lety pohyboval mezi těmito dvěma scénáři.
Pavel varuje Timoteje, že bude hlásat evangelium v kontextu, kdy si lidé budou vybírat stále nové „učitele“, „báje“, rozličné nauky a ideologie…které budou šimrat jejich uši, Prurientes auribus (2 Tim 4,3). Nastane karneval mondénní kuriozity a svodů. Apoštol proto svého učedníka poučuje za užití poměrně důrazných slov: „ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj, buď rozvážný a vytrvalý ve zkouškách“ (vv.2.5).
Je zajímavé pozorovat, že již tehdy, před dvěma tisíci lety, se hlasatelé evangelia střetávali s tímto scénářem, který se v naší době mnohonásobně rozvinul a globalizoval, což zapříčinily svody subjektivistického relativismu. Tendence k hledání novot je člověku vlastní a nachází živnou původu ve společnosti určované vnějším dojmem a konzumem, která sice často recykluje něco staršího, avšak důležitě to vydává za poslední lákavou novinku. Také pravda se falšuje. Pohybujeme se v takzvané „tekuté společnosti“, bez pevných bodů, vyvrácené z veřejí a pantů, zbavené jisté a stálé opory. Žijeme v jepičí kultuře na jedno použití.
Tváří tvář tomuto světskému „karnevalu“ zřetelně vystupuje protichůdný scénář, který nacházíme v Ježíšových slovech, jež jsme právě vyslechli: „aby velebili vašeho Otce v nebesích“ (Mt 5,16). Jak se uskutečňuje tento přechod od pseudo-slavnostní povrchnosti k velebení, které je pravou oslavou? Uskutečňuje se díky dobrým skutkům těch, kdo se stávají Ježíšovými učedníky a spolu s tím také „solí“ a světlem“. „Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích“ (Mt 5,16).
Uprostřed „karnevalu“ včerejška i dneška, je toto odpověď Ježíše a Církve, toto je pevná opora uprostřed „tekuté“ společnosti: dobré skutky, které mohou být uskutečňovány díky Kristu a jeho Svatému Duchu a které dovolují, aby v srdcích povstávalo díkůčinění Bohu Otci, chvála nebo alespoň údiv a otázka „proč?“, „proč se tento člověk chová takto?“; totiž neklid světa tváří tvář evangelijnímu svědectví.
Aby však došlo k tomuto „otřesu“, je nutné, aby sůl neztrácela chuť a světlo se neukrývalo (srov. Mt 5, 13-15). Ježíš to říká velice jasně: ztratí-li sůl chuť, není už k ničemu. Běda soli, která ztratí chuť! Běda Církvi, která ztratí chuť! Běda knězi, zasvěcenému člověku, kongregaci, která ztratí chuť!
My dnes děkujeme Otci za dílo, které sv. Dominik, pln Kristova světla a soli, vykonal již před osmi staletími. Dílo ve službě evangelia, hlásaného slovem i životem, dílo, které - z milosti Ducha svatého - napomohlo mnoha mužům a ženám, aby se neztratili uprostřed „karnevalu“ světské kuriozity, ale pocítili chuť zdravého učení, chuť evangelia a sami se stali světlem a solí, původci dobrých skutků... - a pravými bratry a sestrami, kteří velebí Boha a učí ostatní jeho velebení skrze dobré skutky života.
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
