Vatikán.
Před polednem vatikánskou aulu Pavla VI. zaplnili obyvatelé několika středoitalských diecézí, kteří ztratili své domovy, ale také kostely a kláštery v důsledku silných zemětřesení v srpnu a říjnu minulého roku a kvůli zatím poslednímu otřesu v pondělí 2. ledna. Z umbrijské arcidiecéze Spoleto-Nursie přijelo asi 800 lidí spolu s místním biskupem Renatem Boccardem, zatímco diecéze Ascoli-Piceno v kraji Marche vypravila deset autobusů doprovázených biskupem Giovannim D´Ercolem. V počtu zhruba pěti set nechyběli ani věřící z diecéze Rieti v kraji Latium a menší delegace z několika dalších diecézí na pobřeží Jaderského moře, které zastupovaly desítky tisíc tamějších evakuovaných obyvatel. Audienci zahájilo uctění Kříže Světových dní mládeže, který do auly přinesli mladí lidé z diecézí zasažených zemětřesením. Kříž bude od Popeleční středy putovat jejich farnostmi, aby byl v závěru pouti (25.3.) vystaven na mariánském poutním místě v Loretu, kde se bude konat modlitební bdění za nová povolání.
Papeže Františka po jeho příchodu do auly za všechny přítomné pozdravili rodina z obce Amatrice a kněz nursijsko-spoletské arcidiecéze, o. Luciano Avenati z jednoho z nejstarších italských klášterních komplexů, opatství sv. Euticia, ze kterého zbyla jen zvonice. Don Luciano, který je už 43 let farářem přilehlých osmnácti obcí, před papežem neváhal vyslovit hrdost nad chováním svých věřících, kteří neztratili duševní sílu, odvahu, houževnatost a trpělivost – jedním slovem víru i lidskost. Z jeho slov vysvitla veškerá láska umbrijských vesničanů ke svému rodnému kraji.
„Přiměla nás k tomu, abychom setrvali, i když nám bylo nabídnuto krizové ubytování na jiných místech. Naše země by naším odchodem byla dvojnásobně zraněna. Zezačátku jsme přespávali v autech, později ve stanech a karavanech, nyní se někteří z nás nastěhovali do malých domků. Naše lidské a bratrské vztahy se posílily, došlo k mnoha smířením. O letošních Vánocích jsme si řekli, že je nesmíme vnímat jako nejhorší v životě, nýbrž jako nejopravdovější, protože jsme nablízku Ježíši, který se nenarodil ve svém domově a který přebývá mezi námi. Zemětřesení otřáslo naším tělem, nikoli však duší.“
Přišli jsme o své domovy, ale nejdůležitější je nyní obnova sociálních a mezilidských vztahů, zakončil italský kněz. „To nejhorší, co by bylo možné udělat ve vaší situaci, by bylo dlouhé kázání“, reagoval papež František na vyslechnutá svědectví a začal k přítomným mluvit spontánně, spatra. Bylo patrné, že se dokáže hluboce vcítit do jejich prožitků, což u mnohých posluchačů vyvolalo zjevné dojetí.
„Víte, že jsem vám nablízku. Řeknu ještě něco. Když jsem se dozvěděl o zemětřesení - našel jsem o něm zprávu, jakmile jsem se ráno vzbudil - ihned jsem pocítil, že se za vámi musím vydat. A zakusil jsem bolest, velkou bolest. S tou bolestí jsem pak šel toho dne sloužit mši svatou.“
Jak papež dále řekl, chce si vypomoci slovy, která zaslechl v pronesených svědectvích. Jeho zhruba patnáctiminutová promluva se tedy odvíjela od slov, která se opakovaně vracela jako refrén: obnova a rekonstrukce, ruce, rány, smíření, ctnosti, blízkost, nový začátek.
”Vaše bolest je veliká a s touto bolestí a ranami v srdci začínáte rekonstrukci. Rány se zacelí, ale jizvy zůstanou na celý život. Bude to život s jizvou navíc, nebude stejný jako dříve. Příběhy, které jsme vyslechli, ale nevolají po optimismu, nýbrž po naději. Optimismus tu nemá místo, protože je to chvilkový postoj bez podstaty. Dnes potřebujeme naději, abychom začali znovu budovat…”
Jak Svatý otec podotkl, bolest nicméně přináší také zázraky, nastávají mnohá smíření. Důležité je nerozsévat další rány tam, kde už jich bylo dost zasazeno.
„Nezraňovat prázdnými slovy, neuctivým zpravodajstvím, které se před bolestí nesklání se soucitem. Ticho, pohlazení a něha v srdci nám pomáhají, abychom nepůsobili další zranění. Necháváme za sebou to, co minulo, a společně se shledáváme v nové situaci – s polibkem, objetím, vzájemnou pomocí, ale také v pláči. Pláč nám jenom prospěje – je to způsob, jak se vyjádřit sami před sebou i před Bohem. Avšak plakat společně je ještě lepší, protože se tak shledáváme.”
Papež František poděkoval kněžím, kteří v těžkých okamžicích podporovali svá společenství, upozornil na klíčový pojem obou vyslechnutých svědectvím, a sice “blízkost”:
„Byli jsme si nablízku a také zůstáváme. Díky vzájemné blízkosti se polidšťujeme, stáváme se lepšími a odvážnějšími lidmi. Něco jiného je jít životní cestou sám, něco jiného je jít ruku v ruce s druhým člověkem a stát mu nablízku.”
Vyzdvihl Svatý otec při dnešním setkání s věřícími středoitalských diecézí, které vloni postihlo ničivé zemětřesení.
K situaci v těchto oblastech se pojí jedna příznivá zpráva, která se týká tamějšího tisíciletého architektonického a uměleckého dědictví. Podle zpráv v italském tisku bylo v těchto dnech dokončeno zajištění fasády silně poškozené baziliky sv. Benedikta v Nursii. Po tomto prvním kroku se přistoupí k zajištění dalších zachovaných částí a uměleckých předmětů historické stavby, což dosud bylo příliš nebezpečné. Ochranný korzet fasády, tvořený železnou konstrukcí, navrhli odborníci z padovské univerzity.
(jag)