Nový portál Vatikánského rozhlasu

Sýrie. Zastavte násilí a přestaňte vraždit, nebombardujte lidské naděje, tak zní apel apoštolského nuncia v Damašku, arcibiskupa Maria Zenariho, který v sobotu dostane kardinálský biret. Na neděli Krista Krále se pak na Svatopetrském náměstí zúčastní slavnostního ukončení Svatého roku. O obou těchto událostech a o syrské válce hovořil arcibiskup Zenari pro mikrofony Vatikánského rozhlasu:

„Kardinálský purpur symbolizuje krev, totiž připravenost dát krev za věrnost Kristu a obranu církve. Jakmile jsem se dozvěděl o papežově rozhodnutí, pomyslel jsem na Sýrii, tento purpur nese krev mnoha lidí a zejména dětí. A tedy ponesu všechny tyto lidi a jejich utrpení s sebou v sobotu a pak v neděli na Náměstí sv. Petra... Už osm let se vracím ze Sýrie k hrobu sv. Petra. Oblékám se vždy podle toho, jak to příležitost vyžaduje, ale beru si vždy boty, ve kterých běžně chodím v Damašku, protože – říkám si – zcela jistě na nich ulpěly částečky nevinné krve. Vzpomínám například na dva bratry – čtyři a devět let – kteří na balkóně čekali na svou maminku a zasáhla je raketa. Na místě zemřeli. Podrážky mých bot jistě nesou částečky této krve. Nebo před měsícem, když jsem byl v Aleppu, volali mi z domu jedné řeholní kongregace, který byl zasažen. Vstoupili jsme spolu s místním biskupem do sálu zkropeného krví, protože náboj zasáhl jednu stařenku. Když tedy přicházím ke Svatému Petru, beru si boty, které běžně nosím, abych přinášel toto utrpení a tuto krev k hrobu sv. Petra. A někdy se mi zdá, jakoby sv. Petr říkal: „Milý nuncie, co mi tu přicházíš rozsévat k mému hrobu“ a já odpovídám: „Sv. Petře, to je krev našich křesťanů, lidí, které jsi znal. Učiň něco, pro tyto nebohé lidi...“.

V neděli se uzavře Svatý rok milosrdenství. Co znamená v kontextu toho, co jste právě popsal?

„Myslím, že v Sýrii není vůbec možné mluvit o ukončení Roku milosrdenství. Právě v Sýrii vidím místo, kde jsou skutky tělesného i duchovního milosrdenství potřebné, kam se podíváte: třináct a půl milionu lidí, kteří potřebují pomoc z celkem 23 milionů obyvatel, které měla země před začátkem konfliktu, z toho pět milionů lidí v oblastech, kam je obtížné doručit humanitární pomoc, protože jsou na frontě, další tisíce lidí v obležení, někteří mluví až o dvou milionech zraněných, mezi nimiž je mnoho invalidů. Mluví se o čtyřech a půl milionu uprchlíků. K tomu je třeba připočítat dalších asi sedm milionů interních vysídlenců, kteří byli často nuceni stěhovat se vícekrát. Dát najíst těmto třinácti milonům lidí, zajistit jim přístup k vodě, v situaci, kdy mnoho rozvodů je zničených a šíří se nemoci, protože schází pitná voda. Pečovat o nemocné. Pohřbívat mrtvé: v Evropě zavoláte pohřební službu, ale v Sýrii jsou lidé, kněží, kteří riskovali život, když před očima ostřelovačů odnášeli mrtvá těla. A mrtvých je 400 tisíc... Dále odpouštět urážky: škody, které jsou vidět navenek jsou nesmírné, ale ještě větší jsou ty, které nejsou zjevné. Jsou to bomby, které vstoupily do duše a srdce mnoha mladých, mnoha dětí, které byly svědky tohoto násilí. Během několika let je možné rekonstruovat domy a infrastrukturu, ale jak napravit srdce a duše dětí, které nesou tak hluboké rány? Tato obnova ducha bude úkolem všech náboženství, která jsou v Sýrii zastoupena.“

Na mezinárodní scéně dochází nyní ke změně s novým prezidentem Spojených států amerických. Donald Trump nastoupí do úřadu 20. ledna. Už nyní se mluví o jiných vztazích s Ruskem a se syrským prezidentem Assadem. Co se podle vás rýsuje v nejbližší budoucnosti?

„Těžko předvídat... Jak se říká „Wait and see“ (Počkej a uvidíš). Doufejme... Sledoval jsem tento konflikt, který se během šesti let vyvíjel bohužel stále k horšímu. Vždycky je ale možné nastoupit novou cestu, vydat se jiným směrem. Chtěl bych nicméně připomenout jednu věc, která se příliš nezmiňuje. Uprostřed tohoto velmi špatného vývoje totiž došlo k jisté věci, kterou lze považovat téměř za zázrak. V září 2013 vyhlásil papež František modlitby a půst za Sýrii. S pomocí modliteb a ve snaze probudit svědomí na celém světě došlo v následujících týdnech k likvidaci velkého skladu chemických zbraní. V tomto případě za souhlasu Spojených států i Ruska. Samozřejmě, že k tomu došlo ještě před krymskou a ukrajinskou krizí. Nicméně celý svět se skutečně modlil a postil, a díky souhlasu ze strany obou velmocí bylo možné odstranit tento velký problém. To byla tedy velmi pozitivní věc, která by se mohla znovu opakovat.“

Papež mnohokrát opakoval, že je hanebné užívat náboženství k rozpoutávání válek a k útlaku lidí. Co podle vás mohou dělat náboženství v syrském kontextu?

„V Sýrii tvoří většinu muslimové. Jde o umírněný islám a doposud tu dobře fungovalo soužití mezi různými etnicko-náboženskými skupinami. Samozřejmě během pěti a půl roku války byla tato mozaika poškozena, ale věřím, že při dobré vůli ji lze vyspravit. A mám zato, že v tomto umírněném islámu jsou extrémistické frakce zapovězeny. Umírněný islám za podpory křesťanů může čelit hrozbě zneužívání náboženství k vraždění..“

Na co tedy chcete prostřednictvím Vatikánského rádia apelovat?

„Můj apel je stejný, jaký opakuje papež: zastavte násilí, otevřete cesty pro humanitární pomoc, nevražděte... Nebombardujete naději!“

(job)