Rádio Vaticana

Vatikán. Prosím vás o odpuštění za všechny křesťany, kteří se dívají stranou, když vás potkají. Nečtou totiž evangelium a nevědí, že chudoba je jeho ústředním tématem, řekl dnes papež František tisícům lidí, kteří žijí na ulici. Bezdomovci a sociálně marginalizovaní lidé z různých evropských zemí se do Říma sjeli na pouť v rámci Svatého roku, kterou zorganizovalo francouzské sdružení „Bratr“, a vatikánskou aulu Pavla VI. zaplnili do posledního místa.

Jejich setkání s papežem zahájil lyonský arcibiskup, kard. Philippe Barbarin, po němž promluvil zástupce zmíněné asociace, Etienne Villemain. „Přijeli jsme se setkat s církví a Kristem, protože také my toužíme zakusit Boží něhu“, řekl papeži a poděkoval mu, že tak často připomíná chudé. „Také oni by si zasloužili svůj Světový den“, neváhal vyslovit své veliké přání. Po dvou svědectvích se ujal slova papež František, který mluvil spatra a ve španělštině. Vyšel z poznámek, které si zapisoval při naslouchání svědectvím, a z gest, která je doprovázela.

“Robert řekl: Lidsky se ničím nelišíme od mocných tohoto světa. Máme svá trápení, ale také své sny, které se snažíme krůček po krůčku realizovat. Strast a sen – tato dvě slova nám mohou pomoci. (…) Nevzdávejte se snů! Pouze ten, komu něco chybí, může hledět do výšky a snít. Člověk, který má všechno, snít nemůže! Prostí lidé šli za Ježíšem, protože snili o tom, že je vyléčí, osvobodí, že jim pomůže. Následovali ho, a On jim vracel svobodu.“

Dalším slovem, kterým papež reagoval na vyslechnuté příběhy dvou bezdomovců, je „krása“. Konkrétně krása života, kterou lze hledat navzdory tíživé osobní situaci. Jak papež poznamenal, právě v tom spočívá důstojnost.

„Schopnost potkávat krásu ve smutku a utrpení je vlastní mužům a ženám, kteří mají důstojnost. Jsou chudí, aniž by se dali smýkat chudobou. Tutéž důstojnost měl Ježíš, který se narodil v chudobě a žil chudě. Tutéž důstojnost mají slova evangelia a také lidé, kteří se živí vlastní prací. Chudí, ale nikoli ovládaní a vykořisťovaní. Vím, že jste častokrát potkali někoho, kdo chtěl zneužít vaší chudoby, a právě vnímání životní krásy a důstojnosti vás tehdy zachránilo před otroctvím. Chudoba je jádrem evangelia, aby byla prožívána. Evangelium nemluví o otroctví, aby bylo prožíváno, nýbrž abychom se z něj vysvobodili.“

Přestože máte nelehký život, pokračoval Svatý otec, učíte svět solidaritě. Schopnost být solidární s potřebným a trpícím je totiž jedním z plodů chudoby – v přílišném bohatství jí člověk pozbývá, poznamenal papež a vyslovil další slovo, které jej zaujalo v návaznosti na pronesená svědectví – pokoj. Jeden z bezdomovců mluvil o vnitřním pokoji, který našel v Kristu, a vyzval také k míru pro celý svět.

“Největší chudobou je válka! Je to chudoba, která přináší zkázu. Když slyšíme takovou výzvu z úst muže, který trpěl materiální chudobou a nedostatkem zdravotní péče, měla by se pro nás stát voláním k práci za mír. Mír, který pro nás, křesťany, začal ve stáji, v rodině na kraji společnosti. Mír, který si Bůh přeje pro každé ze svých dětí. Vy se – počínaje svou chudobou a životní situací – můžete stát tvůrci pokoje. Válka se vede mezi mocnými kvůli moci, penězům, území…My však potřebujeme mír ve světě a také v církvích a náboženstvích. Všechna náboženství přinášejí poselství pokoje, ale musí v tomto pokoji dále růst. Napomáhejte tomu každý ve svém náboženství.“

Vybízel papež František přítomné, které v závěru jménem svým i jménem křesťanů požádal o odpuštění za urážky a veškerá zanedbání.

“Vaše odpuštění mužům a ženám z církve, kteří se na vás nechtějí anebo nechtěli podívat, je pro nás jako svěcená voda. Očišťuje nás a pomáhá nám, abychom se vrátili k víře v jádro evangelia. Chudoba je tu velkým poselstvím pro nás katolíky a vůbec všechny křesťany. Ukládá nám povinnost budovat chudou církev pro chudé. A mužům a ženám všech náboženství říká, aby v každém chudém člověku spatřovali poselství Boha, který k nám přichází a stává se chudým, aby nás provázel životem.“

Papežskou audienci pro chudé zakončila společná modlitba a požehnání.

(jag)