Itálie.
Symbolem posledního zemětřesení, jehož otřesy stále ještě pokračují, se stala bazilika sv. Benedikta v Nursii. Kostel a klášter nad rodným domem patrona Evropy byl téměř srovnán se zemí. Z baziliky, která dominuje náměstí, zůstalo stát pouze hlavní průčelí. Těžce poškozený přilehlý klášterní komplex obývají od roku 2000 benediktini přísné observance. Komunita založená třemi americkými mnichy se rozrostla na 17 členů a má stále nová povolání. Přestože klášter padl v troskách, nemají v úmyslu místo opustit. Naopak, jsou odhodláni vybudovat klášter ještě větší.
Benediktini z Nursie si vysloužili uznání, protože ihned po zemětřesení spěchali na pomoc zděšenému obyvatelstvu. Povzbuzovali slovem, modlitbou i svátostmi. V prvních televizních relacích ze zničeného města je vidět kněze připravené udělit svátosti a modlící se s lidmi na kolenou na náměstí. Vicepřevor komunity, o. Benedetto Nivakoff vysvětlil význam tohoto gesta:
„Obraz klečícího člověka je obrazem toho, kdo činí pokání, vyjadřuje lítost, uvědomuje si vlastní chyby. Když nás potká nějaká tragédie, je velmi důležité zpytovat svědomí, hledat, zda jsem někde nechyboval a zda mohu v něčem změnit svůj život. Bůh mi přece zachránil život. Proč? Jak s ním mám naložit, co musím změnit? My benediktini tady máme dva kláštery. Jeden na místě, kde se narodil sv. Benedikt, a druhý v horách, určený více k modlitbě. Spoléháme na to, že se nám s pomocí věřících podaří obnovit oba tyto kláštery. Tady v Nursii jsou nám lidé velmi naklonění, protože – aniž bychom na tom měli nějaké zásluhy – nás považují za velvyslance svého patrona, sv. Benedikta. Ve všem nám pomáhají a prosí nás o modlitbu. Vědí, že jsme se za ně modlili při zemětřesení v neděli ráno. A uvědomují si, že díky Bohu nebyly žádné oběti na životech. Naděje vždy vychází z Krista, nikoli z trosek, ale z duchovních základů,“
říká o. Benedeto Nivakoff, vicepřevor benediktinského kláštera v Nursii.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
