Vatikán.
Petrův nástupce dnes v Klementinském sále Apoštolského paláce přijal více než dvě stovky generálních vikářů a biskupských delegátů pro zasvěcený život, kteří se do Říma sjeli na vůbec první mezinárodní kongres organizovaný příslušnou vatikánskou kongregací (pro společnosti zasvěceného života a pro společnosti apoštolského života). Papež jim připomenul, že zasvěcený život je duchovní kapitál, který přispívá „k dobru celého Kristova těla“ (
Lumen gentium, 43). Povzbudil proto přítomné, aby se zvláštní péčí podporovali nová i starší charismata, stáli nablízku zasvěceným osobám a vštěpovali Božímu lidu hodnotu zasvěceného života. Řeholníkům a řeholnicím naopak připomenul, že oprávněnou autonomii a exempci nelze zaměňovat s izolováním a nezávislostí.
“Pastýři jsou povoláni respektovat mnohorozměrnost, která utváří církev a jejímž prostřednictvím se církev projevuje. Zasvěcené osoby si zase mají uvědomit, že nejsou „nedobytným majetkem“, nýbrž jedna z fazet, která se včleňuje do těla církve a je přitahována jejím středem – tedy Kristem.“
Papež dále podotkl, že Duch svatý nepřestává vanout, kam chce, a v církvi proto neustále vznikají nové instituty zasvěceného života. Pastýřům náleží, aby posoudili ryzost jejich charismatických darů, přičemž nemají podléhat přílišnému zjednodušování vzhledem k vážné zodpovědnosti, s níž je toto rozlišování spojeno.
“Pastýři si mají uvědomit, že zřízením nového institutu sice naplňují své právo, ale zároveň na sebe berou odpovědnost jménem všeobecné církve. Onen institut totiž poroste a brzy opustí hranice diecéze, v níž vznikl. Kromě toho je nutné prozíravě zvažovat povinnost příslušné formace nových kandidátů.“
Svatý otec v této souvislosti poukázal na povinné předběžné konzultace s příslušnou vatikánskou kongregací, jak to stanovil nedávným reskriptem pro zřizování diecézních institutů zasvěceného života, a přešel ke vztahům mezi biskupy a řeholníky:
“Jde o to prohloubit jejich vzájemnost – jak ze strany biskupů, tak ze strany zasvěcených osob. Nelze mluvit o reciprocitě tam, kde jedni velí a druzí se podřizují, ať už ze strachu anebo ze zvyku. Odpovědnost v tomto ohledu nesou jak pastýři, tak řeholníci. Všichni se máme stávat pontifiky, tedy staviteli mostů. Naše doba si vyžaduje společenství v úctě k různosti. Nemějme strach z rozdílnosti, která pochází z Ducha.“
Vyzýval papež a v závěru své promluvy upozornil přítomné biskupské delegáty pro zasvěcený život na jednu jeho tvář – kontemplativní sestry. Dbejte na ně s mimořádnou pozorností, naléhal Svatý otec, který ženským kompletivním řeholím věnoval nedávnou apoštolskou konstituci Vultum Dei quaerere – Hledání Boží tváře.
“Doprovázejte je s bratrským citem a nakládejte s nimi jako s dospělými ženami. Respektujte jejich kompetence a varujte se bezdůvodného vměšování. Pomáhejte jim ve všech podstatných prvcích jejich života a nezaměřujte se pouze na jediný z nich, byť jakkoli důležitý. Pokud by totiž oním prvkem byla kupříkladu klauzura anebo autonomie, mohlo by to vést k vážné nerovnováze, která by se v životě těchto sester projevila smutnými důsledky.“
Církev – jak všeobecná, tak místní, totiž velice potřebuje kontemplativní sestry, ony „pochodně, které v temné noci svítí na cestu mužům a ženám naší doby“, uzavíral papež František.
(jag)