Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Papež František a anglikánský primas Justin Welby slavili ekumenické nešpory v římském kostele sv. Řehoře na Celiu. Canterburský arcibiskup zmíněný kostel pravidelně navštěvuje, protože právě odtud vyslal papež Řehoř Veliký první misionáře k anglosaským národům. Letos přijel na dvoudenní návštěvu Říma s cílem upevnit spolupráci s katolíky. Znamením této vůle bylo ekumenické slavení dnešních nešpor, kterých se účastnilo 20 anglikánských a 20 katolických biskupů z celého světa, kteří byli symbolicky po dvou vysláni na misie.

Papež František ve své promluvě vyšel ze 34. kapitoly proroka Ezechiela, která při nešporách zazněla a kde je Bůh představen jako pastýř, který shromažďuje rozptýlené ovce:

„Zdá se, že se k nám Pán dnes večer obrací skrze proroka s dvojím poselstvím. Na prvním místě je to poselství jednoty. Bůh, jako pastýř, chce jednotu svého lidu a především si přeje, aby se pro něj nasazovali jeho pastýři. Za druhé se tu mluví o příčině rozdělení stáda: v mračných a mlhavých dnech jsme ztratili ze ztřetele bratra, který byl vedle nás, nedokážeme se navzájem respektovat a radovat navzájem z darů a milosti, kterou jsme obdrželi. Stalo se tak, protože se kolem nás rozhostily mlhy nedorozumnění a podezření a stáhla se nad námi mračna roztržek a kontroverzí, vytvořená často z historických a kulturních důvodů a nejen z teologických.“

Papež poukázal na společné pastýřské poslání, přičemž si vzal podnět z pastýřské berly, kterou používal sv. Řehoř Veliký a která je uchovávána v klášteře na Celiu. Tuto relikvii si v lednu t.r. vypůjčil anglikánský primas z Říma do Canterbury na zasedání představitelů všech anglikánských komunit celého světa. Petrův nástupce řekl:

„V zakřivení této pastýřské berly je znázorněn Vzkříšený Beránek. To nám připomíná Pánovu vůli shromažďovat stádce a vydávat se hledat ztracenou ovci, a zdá se, že také poukazuje na ústřední obsah zvěsti: Boží lásku v ukřižovaném a vzkříšeném Ježíši, obětovaném a živém Beránkovi. Láska pronikla temnotu zapečetěného hrobu a jeho brány dokořán otevřela světlu života věčného. Beránkova láska vítězícího nad hříchem a smrtí je vpravdě novým poselstvím, jež je třeba společně přinášet dnešním ztraceným a těm, kdo se ještě neradovali z poznání soucitné tváře a milosrdného objetí Dobrého Pastýře. Naše služba spočívá v osvěcování temnot tímto laskavým světlem, neozbrojené síly lásky, která přemáhá hřích a překonává smrt. Radujeme se z toho, že poznáváme a slavíme společně jádro víry. Na ně se soustřeďme a nenechávejme se odvádět od původní svěžesti evangelia těmi, kdo nás podněcují následovat ducha tohoto světa. Tamodtud pramení naše společná odpovědnost a jediné poslání sloužit Pánu i lidstvu.“

Druhý rys společného pastýřského poslání vyjádřil papež následovně:

„Pastýřským posláním je pomáhat svěřenému stádci, aby vycházelo ven a hlásalo radost evangelia, nikoli aby se uzavíralo do vyhrazených kroužků, církevních „mikroklimat“, která by nás znovu zavedla do mlhavých a mračných časů. Společně prosme Boha o milost napodobovat ducha a příklad velkých misionářů, jejichž prostřednictvím Duch svatý oživil církev, která se vzmáhá, když vychází ze sebe, aby na cestách světa žila a hlásala evangelium.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Také canterburský arcibiskup Justin Welby ve své promluvě navázal na čtení z proroka Ezechiela, kde Bůh slibuje, že se sám ujme svého lidu, jenž žije v Babylonském područí vinou pastýřům, kteří nepečovali o své ovce, nýbrž „pásli sami sebe“.

„Nesmíme být špatnými pastýři, neboť ti jsou odmítáni. Když mezi sebou zápolíme a nedostáváme svému závazku předávat milosrdenství a odpuštění, pak jsme nejen neposlušni výslovné modlitbě a přikázání našeho Pána, ale stávají se z nás pastýři, kteří požírají ovce jako vlci. Církev se pak stává arénou gladiátorských zápasů, v níž poražení nenacházejí žádné slitování. (...) Úžasná moc Roku milosrdenství spočívá v jeho odvolání k Božímu milosrdnému srdci, v němž všichni musíme být milosrdní jedni k druhým.“

Stejně tak nesmíme být ani špatnými ovceni – pokračoval anglikánský primas Justin Welby – které se uzavírají do sebe a odvracejí se od svého Spasitele, který jako první šel k ubohým, k migrantům, otrokům a uprchlíkům.

„Když se tedy radujeme z toho, že náš Dobrý Pastýř je tím, kdo zachraňuje, uvědomujeme si také, že jsme povoláni být jeho nohama, rukama i ústy. Ústy, jež volají, rukama, jež pozvedají, nohama, jež překonávají všechny překážky, aby vyhledaly ztracenou ovečku a přivedli ji domů.
Modlím se vždy za to, abychom jako Boží rodina byli těmi, kdo hledí na svět, který je jako ovce bez pastýře, kde slabí, nenarození, oběti obchodování s lidmi či umírající jsou považováni za nenáležitost. My však nesmíme pouze hledět, ale odpovídáme Dobrému pastýři slovy: „Zde jsme, nás pošli.“
– řekl canterburský arcibiskup Justin Welby při ekumenických nešporách v kostele sv. Řehoře na Celiu, kde na začátku ekumenické bohoslužby spolu s římským biskupem Františkem podepsal společné prohlášení.

Anglikánský primas spolu s dalšími 17 anglikánskými biskupy z celého světa (tedy zhruba polovina z 38 anglikánských provincií) zítra dopoledne přijme papež František.

Na programu dvoudenního římského pobytu je také sympózium o anglikánsko-katolickém dialogu na Papežské gregoriánské univerzitě. Akce má připomenout 50. výročí historického setkání bl. Pavla VI. s tehdejším anglikánským primasem Michaelem Ramseyem a ustanovení Anglikánského centra v Římě. Obě události z roku 1966 o čtyři roky později položily základ k vytvoření Mezinárodní anglikánsko – římskokatolické komise (ARCIC) a posléze v roce 2000 Mezinárodní anglikánsko-římskokatolické komise pro jednotu a poslání (IARCCUM), s cílem rozvíjet v konkrétních gestech duchovní společenství, k němuž obě církve dospěly.

O nejvýznamnějších společných krocích, učiněných během půlstoletí vzájemných vztahů hovoří novozélandský arcibiskup David Moxon, současný ředitel římského anglikánského centra:

„Můžeme mluvit o třech důležitých prvcích. V první řadě jsou tu dokumenty o učení církve. Shodujeme se v 85% základních prvků doktríny. Uzavřeli jsme dohody v otázce křtu a eucharistie, dohody o manželství, o tom jak užívat Bibli v rozlišování morálních otázek, o misiologii. Za druhé je třeba říct, že se nyní těšíme praktické spolupráci mezi katolickými a anglikánskými biskupy na světě, prostřednictvím Anglikánsko-římskokatolické komise pro jednotu a poslání, která má povzbuzovat místní komunity – včetně biskupů - aby společně směřovali ke spravedlnosti a pokoji, k Božímu království. Za třetí si nyní připomínáme výročí Anglikánského centra v Římě, které je jakýmsi „velvyslanectvím u papeže“ a umožňuje nám být na místě a přátelsky spolupracovat s Vatikánem.“
Říká arcibiskup David Moxon, ředitel Anglikánského centra v Římě.

(RaVat)