Pane prezidente,
Vážení představitelé,
Vážení členové diplomatického sboru,
Dámy a pánové!
Děkuji všemohoucímu Bohu, že mi daroval možnost navštívit tuto požehnanou zemi, místo setkání a živoucího sdílení kultur a civilizací, které již od dob svaté Niny na počátku 4. století nalezlo v křesťanství svoji hlubokou identitu a bezpečný základ svých hodnot. Jak prohlásil svatý Jan Pavel II. při návštěvě vaší vlasti: „Křesťanství se stalo semenem následného rozkvětu gruzínské kultury,“ (Promluva na uvítanou, 8. listopadu 1999) a toto sémě nadále přináší své plody. S vděčností si připomínám naše setkání ve Vatikánu minulý rok a dobré vztahy, které Svatý stolec a Gruzie vždy spojovaly, a upřímně děkuji Vám, pane prezidente, za vaše laskavé pozvání a srdečná slova, která jste mi adresoval na uvítanou jménem státních představitelů a gruzínského lidu.
Mnohasetleté dějiny vaší vlasti koření v hodnotách, které jsou výrazem vaší kultury, jazyka a jeho tradic, řadí tuto zemi plným právem, plodně a osobitě do kontextu evropské civilizace, a současně, jak je zřejmé z její zeměpisné polohy, je jakýmsi přirozeným mostem mezi Evropou a Asií, stěžejním bodem, který usnadňuje komunikaci a vztahy mezi národy a během staletí umožnil jak obchod, tak dialog a konfrontaci idejí a zkušeností odlišných světů. Jak s hrdostí praví vaše národní hymna: „Jak obraz svatý je má vlast [...] Jasných hor a dolin kraj, kde dlí i Stvořitel sám“. Vlast je jako posvátný obraz, který definuje její identitu, vykresluje její rysy a dějiny, zatímco hory, které se svobodně tyčí k nebi, aniž by byly nepřekonatelnou zdí, vytvářejí nádheru četných údolí, která rozlišují, spojují i vzájemně odlišují a přitom všechna solidarizují se společným nebem, které je přerůstá a chrání.
Pane prezidente, uplynulo dvacet pět let od vyhlášení samostatnosti Gruzie, která během tohoto období, když dosáhla znovu plné svobody, vytvořila a upevnila svoje demokratické instituce a snažila se zaručit co možno nejvíce inkluzivní a autentický rozvoj. To všechno nikoli bez velkých obětí, které lid odvážně podstupoval, aby zajistil vytouženou svobodu. Doufám, že tato mírumilovná cesta a rozvoj bude pokračovat spolu se solidárním nasazením všech složek společnosti tak, aby vznikly ony podmínky stability, rovnosti a respektování zákonnosti, které usnadní růst a rozšíří příležitosti pro všechny.
Tento autentický a trvalý pokrok je nutně podmíněn předchozí mírumilovnou koexistencí všech národů a států tohoto regionu. To vyžaduje šíření citů vzájemné úcty a ohledů, které nemohou nedbat na nároky svrchovanosti každé země v rámci mezinárodního práva. Za účelem nastoupení cest vedoucích k trvalému míru a opravdové spolupráci je třeba si uvědomit, že relevantní principy rovných a stabilních vztahů mezi státy slouží konkrétnímu, řádnému a mírumilovnému soužití mezi národy. Zdá se, že na příliš mnoha místech země převládá logika, která komplikuje udržování legitimních růzností a sporů, které vždycky mohou nastat, v rámcích konfrontace a civilizovaného dialogu, kde by převládaly rozum, umírněnost a odpovědnost. To je tím nezbytnější v nynější době, kdy nechybějí také násilné extrémismy, které manipulují a znetvořují principy občanské a náboženské povahy, aby je podrobily temným plánům nadvlády a smrti.
Je zapotřebí, aby všem ležel na srdci především osud lidské bytosti v její konkrétnosti a všichni se všemožně a trpělivě snažili předcházet vyústění divergencí v násilí, jež nutně působí člověku i společnosti enormní zkázu. Jakákoli etnická, jazyková, politická či náboženská odlišnost namísto toho, aby byla užívána jako záminka k přetvoření divergencí v konflikty a konflikty v nekonečné tragédie, může a má být pro všechny zdrojem vzájemného obohacení ku prospěchu obecného dobra. Vyžaduje to, aby každý mohl plně zužitkovat vlastní specifika a především měl možnost žít v míru ve své zemi nebo se svobodně vrátit, pokud byl z nějakého důvodu nucen ji opustit. Doufám, že zodpovědným veřejným činitelům bude situace těchto lidí nadále ležet na srdci a budou se zasazovat o nalezení konkrétních řešení i přes nevyřešené politické otázky. Je zapotřebí jasnozřivosti a odvahy, aby bylo uznáno autentické dobro národů a jeho rozhodné a rozvážné uskutečňování. Je nezbytné mít neustále na očích utrpení lidí, aby bylo možné postupovat s přesvědčením na této trpělivé a namáhavé, ale také vítězné a osvobodivé cestě budování pokoje.
Katolická církev, která je v této zemi po staletí přítomna a vyznačuje se zejména snahou o lidské povznesení a charitativním působením, sdílí radosti a obavy gruzínského lidu, přeje si přispívat k blahobytu a pokoji tohoto národa a aktivně spolupracovat s jeho představiteli a občanskou společností. Hluboce si přeji, aby nadále přispívala k růstu gruzínské společnosti díky společnému dosvědčování křesťanské tradice, která nás pojí, a jejímu nasazení ve prospěch nejnuznějších za pomoci nového a rostoucího dialogu se starobylou gruzínskou pravoslavnou církví a dalšími náboženskými komunitami této země.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
