Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František poskytl dnes v poledne audienci čtyřem stovkám členů Rady italského národního Svazu novinářů (Consiglio nazionale dell´Ordine dei Giornalisti). Málokterá profese má tak velký vliv na společnost jako žurnalistika, poznamenal hned v úvodu svého obsáhlého projevu Svatý otec:

„V jistém smyslu píšete „první náčrt dějin“, když sestavujete zpravodajství a poskytujete lidem úvod k interpretaci událostí.“

Časy se mění a s nimi také způsob novinářské práce, podotkl dále papež. Přestože nová média staví do pozadí ta tradiční, postava novináře – je-li profesionální – zůstává základním pilířem životnosti svobodné a pluralitní společnosti, dodal František. Zmínil rovněž reformu vatikánských médií a odkázal novináře ke spolupráci s nově založeným Sekretariátem pro komunikaci.
František pak předložil novinářům reflexi nad třemi prvky, které považuje pro práci novináře za zásadní, totiž láska k pravdě, profesionalita a respekt k lidské důstojnosti.

„Milovat pravdu neznamená pouze cosi tvrdit, ale žít v pravdě a dosvědčovat ji svou prací. Totiž žít a pracovat v souladu se slovy, která užíváme v novinovém článku nebo v televizní relaci. V této věci nejde o to, zda jsem či nejsem věřící. Jde o to, zda jsem či nejsem čestný ve vztahu k sobě i k ostatním. Vztah je jádrem každé komunikace. Tím více to platí pro toho, kdo má komunikaci za své řemeslo. A žádný vztah nemůže obstát a vytrvat, pokud se zakládá na nepoctivosti.“

Dospět k pravdě není vždy snadné, připustil papež František. V životě není všechno černobílé a také novinář musí umět rozlišovat mezi odstíny šedi v událostech, o kterých přináší zprávy. Politické debaty i mnohé konflikty jsou málokdy výsledkem zřetelných pohybů, ve kterých by bylo možné snadno rozlišit, kdo je v právu a kdo nikoliv. Úkolem novináře však zůstává dospět co nejblíže k pravdě událostí a nikdy neříkat či nepsat to, o čem ve svědomí ví, že tomu tak není, zdůraznil papež.

Být profesionální znamená především (...) porozumět a přijmout v hlubokém smyslu slova za svůj smysl své práce. Odtud se odvíjí nezbytnost nepodřizovat svou profesi logice postranních zájmů, ať jsou ekonomického či politického rázu. Úkolem novináře, či troufnu si říci jeho povoláním, je tedy - s pozorností a péčí o hledání pravdy – podporovat růst sociální dimenze člověka a podílet se na budování skutečného občanství. V této široké perspektivě tedy profesionalita znamená nejen odpovídat na určité byť legitimní obavy, ale mít na zřeteli jeden z nosníků struktury demokratické společnosti.

Jak v tomto kontextu upozornil Svatý otec, je třeba mít na paměti, že diktatury všeho druhu vždy usilovaly nejen o podmanění komunikačních prostředků, ale rovněž o prosazení nových pravidel novinářské profese.

„Ctít lidskou důstojnost je důležité v každé profesi a zejména v žurnalismu, protože i za prostým předáním informace o určité události se skrývají city, emoce a vposledku lidské životy. Často mluvím o pomluvách jako o „terorismu“, o tom, jak lze zabít člověka jazykem. Platí-li to pro jednotlivce v rodině či v práci, tím více to platí v případě žurnalistů, protože jejich hlas může dosáhnout ke všem - a to je velmi mocná zbraň.“

Kritika je jistě legitimní, stejně jako upozorňování na zlo, ale vždy se tak má činit s respektem k životu a citům člověka, zdůraznil papež František. Slova vystřídají jiná slova, ale neprávem hanobený člověk je zničen jednou provždy, dodal.

„Žurnalismus se nesmí stát „ničivou zbraní“ namířenou proti lidem nebo celým národům. Nesmí rovněž sytit strach ze změn nebo fenoménů jako je migrace vynucená válkami či hladem.“

Petrův nástupce vyzval, aby žurnalistika byla konstruktivním nástrojem, podílela se na společném dobru a urychlovala procesy smíření, a naopak neživila střety jazykem rozsévajícím roztržky. „Vy novináři můžete každý den všem připomínat, že neexistuje konflikt, který by ženy a muži dobré vůle nedokázali vyřešit“ – řekl v závěru setkání se členy Rady Svazu italských novinářů papež František.

(job)