Po prázdninové přestávce se dnes opět vydáme na sobotní procházky po chrámech Věčného města. Vybrali jsme tentokrát kostel s podivně znějícím jménem: Santa Maria sopra Minerva, tedy doslova P. Maria nad Minervou. Jako v mnoha jiným případech jde o toponymum ? místní název, upozorňující na dávné historie.
Kostel Santa Maria sopra Minerva nepřejde bez povšimnutí žádná turistická výprava. Stojí totiž takříkajíc přímo za zády slavného Panteonu. Kdo nevstoupí dovnitř, zastaví se alespoň na náměstí, aby si prohlédl prazvláštní monument ? slona nesoucího obelisk. Mramorového slona vytesal roku 1667 jeden z nejslavnějších Berniniho žáků Ercole Ferrata, a spolu s dominikánským architektem Giuseppe Pagliou na něj osadil egyptský obelisk ze 4. století před Kristem. ?Jen silná mysl unese tíhu Božské moudrosti? ? hlásá nápis na soklu ? a nenechává příliš na pochybách, kam míří interpretace díla. Obelisk symbolizoval paprsek světla ? některá z jeho stran se vždy nabízí jeho odrazu. K porozumění světlu Božské moudrosti je tedy třeba robustních základů. A nepřekvapuje, že monument stojí před klášterem dominikánů, usilujících o porozumění skrze solidní základy tomistické filosofie.
Odkud se vzalo jméno Santa Maria sopra Minerva? V sousedství prastarého mariánského kostelíka stával chrámek ze 3. století AD nad kruhovým půdorysem, dedikovaný Minervě, dceři nejvyššího římského boha, Jupitera. Odtud pochází také egyptský obelisk.
Kostelík P. Marie, který stál v místech dnešního presbytáře, věnoval papež Zachariáš roku 750 baziliánským řeholnicím.
Roku 1266 byli na místo povoláni dominikáni a o 14 let později se začalo s přestavbou. Práce vedli dominikánští architekti, Ristoro da Campi a Susto Fiorentino. Budování se protáhlo: v prvních desetiletích 14. století byl dokončen presbytář, příčná loď a první klenební pole hlavní lodi, o dokončené hrubé stavbě jsou zprávy až z poloviny 14. století.
O sto let později, v polovině 15. století, byla postavena fasáda, upravená znovu v polovině 17. století a naposled v roce 1725. Renesanční portál si zachoval původní podobu z 15. století, pozdější je trojúhelný tympanon, ke kterému se vztahuje také nápis s datem 1610.
Při vstupu do chrámu se našinec nejprve jakoby přenese ze světa prosáknutého antikou o mnoho set kilometrů na sever. Jeden z nemnoha gotických interiérů v Římě má křížové žebrové klenby, světlo proniká do presbytáře skrz lomená a rozetová okna, i arkády jsou lomená, jak má být, ale přesto se od našich gotických staveb už při druhém pohledu o poznání liší. Ani italské gotice se nevyhnulo bezpečné cítění proporcí, tendence k rovnováze, k vyrovnání horizontály a vertikály. Na vině jsou ale také restaurační práce provedené v polovině 19. století (1848-49), rovněž dominikánským architektem, Girolamem Bianchedim z Faenzy. Interiér chrámu původně v bílých barvách dostal dnešní překypující barevnost, která měla připomínat pestré interiéry gotických kostelů. Z pamětihodností, které v chrámu nakupila staletí, můžeme pro stručnost zmínit jen některé. Pátá kaple vlevo byla sídlem Konfraternity Zvěstování P. Marie, založené kardinálem Juanem de Torquemada roku 1460. Kongregaci proslavila péče o věna chudých dívek. Ty jsou zobrazeny na deskovém obrazu z roku 1500 od Antoniazza Romana. Řečený kardinál přivádí dívky k P. Marii a ta jim přiděluje dary. V kapli restaurované kolem roku 1600 Carlo Madernem je po levé straně náhrobek papeže Urbana VII. Jeho pontifikát ? jeden z nejkratších v historii ? trval pouhých 12 dní v září roku 1590. Stihl nicméně odkázat Konfraternitě Zvěstování velké jmění, 30 000 scudů. Jeho sochu z roku 1614 provedl Ambrogio Bonvicino.
Následující kapli vybudoval po roce 1340 dominikánský kardinál Matteo Orsini a zasvětil ji sv. Kateřině Alexandrijské. V 80. letech 16. století přešel patronát na rodinu Aldobrandini. Když Ippolito Aldobrandini dosedl na papežský trůn jako Klement VIII., dal kapli zrenovovat a objednal do ní monumentální náhrobky pro své rodiče (dokončeny 1611). Úpravy kaple i návrhy náhrobků jsou přičítány Giacomo Della Portovi, spolu s Girolamem Rainaledim. Klenbu upravoval Carlo Madreno. Působivá je zejména ležící postava papežova otce, Silvestra Aldobrandiniho. Po vzoru antických soch spočívá na sarkofágu v ležérní poloze na boku, se svitkem v ruce a jako opěradlo mu slouží polštář podložený štosem knih. Oltářní plátno zobrazující Poslední Večeři provedl Federico Barocci.
Mezi skvosty renesanční malby v Římě patří Kaple Zvěstování v čele pravého transeptu. V letech 1489-92 všechny její stěny vyzdobil Filippino Lippi, autorem Sybil na klenbě je Raffaellino del Garbo. Mecenáše kaple kardinála Oliviera Carafu představuje sv. Tomáš P. Marii ve scéně nad oltářem. Celá čelní stěna však je věnována výjevu Nanebevzetí P. Marie. Malíř otvírá hluboký průhled do ideální krajiny, v níž nechybí skaliska ani veduta města, a v popředí jsou shromážděni apoštolové sledující Marii jak se vynášena na oblacích v doprovodu muzicírujících andělů ? jak to chtějí apokryfní evangelia ? ubírá k nebesům.
Fresky na pravé boční stěně malíř věnoval životu sv. Tomáše Akvinského. Po pravé straně dole je oslavován triumf nad mylným učením a herezí. Sv. Tomáš sedí uprostřed, v nice, s knihou v ruce ? podobně jako bývá zobrazován dvanáctiletý Ježíš uprostřed zákoníků ? doprovázejí ho alegorické postavy Gramatiky, Rétoriky, Dialektiky a Filosofie. V zástupu postav v popředí jsou některé postavy identifikovatelné ? Tomášovu triumfu přihlížejí budoucí papežové Giovanni a Giulio de Medici, nechybí zřejmě ani představený konventu a snad ani malíř samotný. Vlevo v průhledu se objevuje veduta Lateránu, se sochou Marka Aurelia.
V centru protější stěny stojí náhrobek papeže Pavla IV., který byl synovcem mecenáše výzdoby, kardinála Carafy. Roku 1566 jej nechal postavit titulární kardinál kostela Michele Ghislieri, dominikán, který byl toho roku zvolen na papežský trůn jako Pius V., dnes už svatořečený.
To byla první část pořadu věnovaného chrámu Santa Maria sopra Minerva. O sv. Kateřině Sienské a Fra Angelikovi, stejně jako o dílech Michelangela a Berniniho pro tento dominikánský chrám, uslyšíte v pokračování našeho pořadu, za týden.
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
