Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V dnešním evangeliu (Lk 12,32-48) Ježíš mluví ke svým učedníkům o tom, jaký postoj mají zaujmout vzhledem ke konečnému setkání s Ním a vysvětluje, jak očekávání tohoto setkání má podněcovat k životu bohatému na dobré skutky. Mimo jiné říká: „Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere“ (v. 33). Je to pozvání docenit almužnu jako skutek milosrdenství, nevkládat důvěru do pomíjivého majetku, nelnout k věcem a neužívat je egoisticky, nýbrž podle Boží logiky, logiky pozornosti k druhým, logiky lásky. Můžeme být sebevíc vázáni k penězům, mít spoustu věcí, ale nakonec si je s sebou nevezmeme. Pamatujte si, že „rubáš nemá kapsy“.
Ježíšovo učení pokračuje třemi stručnými podobenstvími na téma bdělosti. Bdělost je důležitá, být pozorní, být v životě bdělí. První je podobenství o služebnících, kteří v noci očekávají pánův návrat: “Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí“ (v. 37). Je to blahoslavenství očekávání Pána ve víře, připravenosti v postoji služby. On je přítomen každý den, tluče na bránu našeho srdce. A blahoslavený bude ten, kdo otevře, protože dostane velkou odměnu, totiž samotný Pán se učiní služebníkem svých služebníků – a to je krásná odměna – na velké hostině v jeho království On sám jim přijde posloužit. V tomto podobenství, zasazeném do nočního času, Ježíš načrtává život jako bdění činného očekávání, jež předchází zářícímu dni věčnosti. Abychom tam měli přístup musíme být připraveni, bdělí a nasazení ve službě druhým v útěšné perspektivě,, že „tam“ nebudeme už my sloužit Bohu, ale On sám nás přijme u svého stolu. Když se nad tím lépe zamyslíme, děje se to už nyní pokaždé, když se setkáváme s Pánem v modlitbě nebo ve službě chudým a zejména v eucharistii, kde On připravuje hostinu, aby nás sytil svým Slovem a svým Tělem.
Druhé podobenství vychází z obrazu nepředvídatelného příchodu zloděje. Tato skutečnost vyžaduje bdělost. Ježíš vskutku povzbuzuje: „I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“ (v. 40). Učedník je ten, kdo očekává Pána a jeho Království. Evangelium objasňuje tuto perspektivu třetím podobenstvím o správci domu po pánově odjezdu. V prvním obrazu správce věrně plní své úkoly a dostává odměnu. V druhém obrazu správce zneužívá své autority a tluče čeledíny, proto - když se pán nečekaně vrátí - bude potrestán. Tato scéna popisuje situaci běžnou také v našich dnech: mnoho nespravedlnosti, násilí a každodenních špatností má původ v ideji chovat se jako páni života druhých lidí.
Ježíš nám dnes připomíná, že očekávání věčné blaženosti nás nezbavuje úkolu činit tento svět spravedlivějším a obyvatelnějším. Ba naopak, právě tato naše naděje na Království na věčnosti nás podněcuje k činnosti na zlepšení pozemského života, zejména našich nejslabších bratří. P. Maria kéž nám pomáhá, abychom nebyli lidé a společenství žijící zploštěni v přítomnosti nebo ještě hůře nostalgicky se ohlížející zpátky, nýbrž vykračující do Boží budoucnosti, směrem k setkání s Ním, naším životem a naší nadějí.
Po společné modlitbě Anděl Páně papež František znovu vyzval k modlitbám za oběti války v Sýrii:
„Drazí bratři a sestry, ze Sýrie bohužel nadále přicházejí zprávy o civilních obětech války, zejména v Aleppu. Je nepřijatelné, že tolik bezbranných lidí – a také tolik dětí – má platit cenu konfliktu, cenu za uzavřenost srdcí a nedostatek vůle k pokoji na straně mocných. Modlitbou a solidaritou jsme nablízku syrským bratřím a sestrám a svěřujeme je mateřské ochraně P. Marie. Pomodleme se všichni ve chvíli ticha a poté společně Zdrávas Maria.
Přeložila Johana Bronková
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
