Sýrie.
Nejnovější zprávy z Aleppa přináší dnešní vydání italského listu
Avvenire, které tlumočí hlas syrského františkána, o. Ibrahima Alsabagha. „Když syrská armáda postupuje, vyvolá to pokaždé takovouto silnou odvetu. Násilí těchto dní, které je nejhorší od začátku konfliktu, přichází od těch ozbrojených skupin, které dosud nechtějí ustoupit.“ Jak vysvětluje aleppský kněz, prezident Assad udělil amnestii všem, kteří složí zbraně. Podle dostupných zpráv to již velká část povstalců učinila – humanitárními koridory prošly různé rodiny, kterým se pak dostalo přijetí.
Největší odpor však kladou zejména zahraniční bojovníci, zdůraznil o. Alsabagh: „Malé skupinky džihádistů divoce reagují, protože se cítí v obklíčení. Užívají chemické zbraně – nervové plyny, před kterými není úniku. Ostřelování zasáhlo také bývalou kolej františkánské kustodie Svaté země, kde zemřel jeden pětapadesátiletý farník“, říká syrský františkán a pokračuje: „Lidé mají strach, nemohou spát. V jedné z našich farností jsme nemohli slavit porciunkulové odpustky, protože to bylo příliš nebezpečné. Uchýlili jsme se do podzemí a tam jsem slavili mši svatou s několika málo lidmi, kteří podstoupili velké riziko a vydali se do ulic.“
Farář aleppského kostela sv. Františka si je vědom, že krizový stav může trvat ještě měsíce a že se může stupňovat zlo teroristů, kteří nechtějí o město přijít. „Jasně vnímám, že nastal ten nejhorší moment. Stále častěji se setkávám s případy žluté zimnice a nervového vyčerpání. Panují úmorná vedra a mnozí lidé trpí horečkami. Aleppané už nevědí, kde hledat léky, protože poptávka po nich dosáhla vrcholu. Když v těchto dnech chodím ulicemi města“, uzavírá syrský františkán pro italské noviny, „vídám muže, kteří pláčí jako děti. Sedí u cesty a jsou zoufalí. Na kraji jedné silnice jsem potkal muže, který už opakovaně musel změnit bydliště, aby zachránil svou rodinu. „Jak dlouho ještě?“, ptal se mne. „Jak dlouho ještě budeme žít jako uprchlíci ve vlastní zemi?“
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
