Nový portál Vatikánského rozhlasu

Assisi. Souběh Svatého roku milosrdenství a výročí porciunkulových odpustků, který přivedl papeže do Františka do Assisi, komentuje místní biskup Domenico Sorrentino:

„Nikdo nemohl předvídat, že 800. výročí Porciunkule, které zdůrazňuje rozměr milosrdenství, připadne na rok, který je celý věnován milosrdenství. Myslím, že právě tento souběh přiměl papeže k příjezdu: vnímá krásu poselství, které před osmi sty lety vyšlo z Assisi. On, papež, který si zvolil jméno František, vnímá tento krásný a hluboký souběh, s tím k čemu jej Duch Svatý inspiroval, totiž k pobídce adresované celé církvi, aby z milosrdenství učinila privilegovaný výměr své existence a své cesty. A myslím, že František z Assisi má k tomu mnoho co říci a papež František na to chce upozornit. Proto je tady.“

V pastoračním listu vydaném k této příležitosti biskup Sorrentino vysvětluje také vlastní význam odpustků:

„Chtěl jsem prostými slovy všem vysvětlit, o co jde, a řekl jsem to takto: všem se nám dostává Boží milosti různým způsobem a řekl bych také v různých etapách. Hlavním a zásadním projevem milosrdenství je odpuštění hříchů. Vzpomeňme na podobenství o marnotratném synu. Syn se vrací domů a dostává se mu otcova objetí a políbení. Je to milosrdný Bůh, který odpouští náš hřích. Hřích má však ještě další dimenzi, kterou sice zakoušíme, ale ne vždy si ji uvědomujeme. Je to nemoc Ducha, protože pokaždé, když hřešíme, vzdalujeme se nejen Bohu, ale také sobě samým, vzdalujeme se ostatním, vytvářejí se v nás rány, které mohou být již zacelené, ale často potřebují další léčbu... To vše je v klasické teologické terminologii nazýváno jako časné tresty. Není tomu však tak – jak by se mohlo zdát – že nám je Bůh zvenčí připravuje, nýbrž – jak upřesňuje Katechismus katolické církve, jde o trest, který je plodem hříchu samotného. Pokaždé, když hřešíme, ubližujeme si. Abychom z tohoto stavu vyšli, je samozřejmě třeba osobního nasazení, ale bez zvláštní Boží milosti si neporadíme. A to je právě milost „odpustku“, kterou vyprošuje církev pro zásluhy Krista a svatých z autority, kterou má jako matka a Kristova nevěsta. Prosí za nás o milost, která by pomohla každému z nás vyléčit své rány, stát se vnitřně krásným, aby vědomí, že jsme Božími dětmi, znovu zazářilo a bylo schopné opanovat naše vášně, naše vnitřní těžkosti a abychom tak znovu dostali vnitřní radost. To, co František nazýval „rájem“ není pouze ráj na onom světě. Ráj pro křesťana začíná už zde, protože Bůh sám je v nás. A čím víc se naše srdce otevírá pro něho, tím více zakoušíme ráj, vnímáme krásu onoho Fratiškova barvitého výrazu: „Chci vás všechny poslat do ráje“. Řekl Vatikánskému rozhlasu biskup Domenico Sorrentino z Assisi.

(job)