Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí mladí, dobré odpoledne.
Konečně se setkáváme! Díky za toto vřelé přijetí. Děkuji kardinálu Dziwiszovi, biskupům, kněžím, řeholníkům, seminaristům, laikům a všem, kdo vás provázejí. Díky těm, kdo nám umožnili, abychom tady dnes mohli být, a přičinili se o to, abychom mohli slavit víru. Dnes všichni společně slavíme víru.

V tomto rodném kraji svatého Jana Pavla II. bych chtěl poděkovat zvláště jemu, který tato setkání vysnil a dal k nim podnět. Provází nás z nebe svým pohledem na množství mladých lidí, kteří z tak odlišných národů, kultur a jazyků přišli z jediného důvodu: aby slavili, že mezi námi je živý Ježíš. Rozumíte? Slavit živého Ježíše mezi námi. A říci, že je Živý, znamená obnovit naši touhu Jej následovat a tímto následováním Ježíše horlivě žít. Co je lepší příležitostí k obnově přátelství s Ježíšem než posílení přátelství mezi vámi! Jak lépe posílit naše přátelství s Ježíšem než sdílet jej s ostatními! Jak lépe zakusit radost evangelia než ochotou sdílet Jeho dobrou zvěst v bolestných a obtížných situacích!

Ježíš je Ten, kdo nás svolal na tento třicátý první Světový den mládeže a kdo nám praví: “Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství” (Mt 5,7). Blahoslavení jsou ti, kdo dovedou odpustit, mít soucitné srdce a dávat ze sebe druhým to nejlepší, nikoli to, co zbyde, ale to nejlepší.

Drazí mladí, Polsko, tato ušlechtilá země je v těchto dnech svátečně vystrojena. Polsko má v těchto dnech věcně mladou tvář Milosrdenství. Z této země spolu s vámi a také ve spojení s mnoha mladými, kteří zde dnes nemohou být, ale sledují nás pomocí sdělovacích prostředků, uděláme všichni společně z tohoto dne vskutku jubilejní slavnost Svatého roku Milosrdenství.

Během let, která jsem prožil jako biskup, jsem se naučil jedno – naučil jsem se víc věcí, ale o jedné vám chci říci. Není nic krásnějšího než rozjímat o přáních, úsilí, nadšení a energii, s nimiž tolik mladých lidí prožívá svůj život. A odkud tato krása přichází? Když se Ježíš dotkne srdcí chlapců a děvčat, jsou schopni opravdu velkolepých činů. Je povzbuzující vnímat, jak sdílejí svoje sny, svoje otázky a svoji touhu postavit se proti těm, kdo říkají, že věci nelze měnit. To jsou ti, kterým říkám kvietisté a kteří tvrdí: „Nedá se nic změnit“. Mladí však mají sílu se jim postavit! Někteří si tím však nejsou jisti. Zeptám se vás tedy a vy odpovězte: Je možné věci změnit? – Není slyšet! (přítomní volají „ano“). Je to dar z nebe vidět mnohé vás, kteří se svým tázáním snažíte, aby se věci změnily. Je krásné a těší mne u srdce, když vidím vaši vitalitu. Církev – a řekl bych víc – svět na vás dnes hledí a chce se od vás učit obnovovat svoji důvěru v Otcovo Milosrdenství, které má stále mladou tvář a nepřestává nás vybízet k účasti na Jeho království. Království radosti, království trvalého štěstí, království, které nás stále nese vpřed a dává nám sílu měnit věci. A abych nezapomněl, zeptám se ještě jednou: Je možné věci měnit? (odpovídají „ano“). Souhlas!

Znám nadšení, které vkládáte do svého poslání, a dovolím si opakovat: milosrdenství má vždycky mladou tvář. Slitovné srdce má totiž odvahu vzdát se pohodlí; slitovné srdce dovede být útočištěm těch, kdo nikdy neměli domov anebo jej ztratili, umí vytvářet prostředí domova a rodiny pro ty, kdo museli emigrovat, je schopno něhy a soucitu. Slitovné srdce se umí rozdělit o chléb s tím, kdo hladoví, slitovné srdce se otevírá, aby přijalo uprchlíka a migranta. Vyslovit milosrdenství spolu s vámi znamená vyjádřit příležitost, zítřek, závazek, důvěru, otevřenost, pohostinnost, soucit a snění. A vy umíte snít? (odpovídají „ano“). Je-li srdce otevřené a schopné snít, pak je místo pro milosrdenství, je místo pro pohlazení těch, kdo trpí, a je možné stát po boku těch, kteří nemají v srdci pokoj, chybí to nezbytné pro život anebo jim chybí to nejkrásnější: víra. Milosrdenství. Řekněme společně toto slovo: Milosrdenství. Všichni. (odpovídají „milosrdenství“) Ještě jednou (odpovídají „milosrdenství“)! A ještě jednou (odpovídají „milosrdenství“). Ještě jednou, aby svět slyšel (odpovídají „milosrdenství“)!

Chci se vám svěřit ještě s jednou věcí, kterou jsem se v těchto dnech naučil. Nechci nikoho urazit. Bolí mne, když potkám mladé lidi, kteří vypadají jako předčasní „důchodci“. To mne bolí. Mladí, kteří vypadají, že šli do penze ve 23, 24, 25 letech. To mne bolí. Dělá mi starost, když vidím mladé lidi, kteří rezignovali ještě před začátkem boje, vzdali se, aniž by se pustili do hry. Bolí mne, když vidím, že kráčejí se smutnou tváří jako by jejich život neměl smysl. Takoví mladí lidé jsou bytostně znudění... a nudní. Tíží nás a současně interpeluje, když vidíme mladé, kteří se vrhají do „víru“ života či iluzí, ubírají se temnými stezkami, za což pak draze platí. Pomyslete na mnohé mladé, které znáte a kteří si zvolili tuto cestu. Nutí to k zamyšlení, když vidíš mládež, která ztrácí krásné roky svého života a svoji energii tím, že vyhledává prodavače falešných iluzí (v mé vlasti bychom řekli prodavače dýmu), kteří vás okrádají o to, co je ve vás nejlepší. To mne bolí. Jsem si jist, že dnes mezi vámi nikdo takový není, ale chci vám říci, že existuje mnoho penzionovaných mladých, kteří vzdávají bez boje, vrhají se do víru falešných iluzí a končí v nicotě.
Proto jsme se, drazí mladí, sešli, abychom si vzájemně pomáhali, poněvadž si nechceme dát ukrást to, co je v nás nejlepší, nechceme si dát ukrást energii, radost a sny falešnými iluzemi.

Drazí přátelé, ptám se vás: přejete si žít v onom odcizujícím „víru“ anebo vnímat sílu, která vám dává život a naplňuje vás? Odcizující vír anebo síla milosti? Co chcete: odcizující vír anebo sílu plnosti? Co chcete? (odpovídají „sílu“). Není dobře slyšet. (znovu hlasitěji odpovídají „sílu“). Naplnění a novou životní sílu nedá žádná věc či předmět, nýbrž živá osoba jménem Ježíš Kristus. Potlesk pro Pána! (aplaus) Zeptám se vás: Je možné koupit Ježíše Krista? (odpovídají „ne“). Prodává se Ježíš Kristus v obchodech? (odpovídají „ne“) Ježíš Kristus je dar, Otcův dar, dar našeho Otce. Kdo je Ježíš Kristus? Všichni: Ježíš Kristus je dar! Všichni: (odpovídají „Ježíš Kristus je dar“). Je to Otcův dar. Ježíš Kristus je ten, který dává životu nadšení; Ježíš Kristus je ten, který vás vede, abychom se nespokojovali s málem a dávali ze sebe to nejlepší; Ježíš Kristus nás provokuje, vybízí a pomáhá nám povstat pokaždé, když už jsme připustili porážku. Ježíš Kristus nás vybízí hledět vzhůru a vznešeně snít. Někdo mi může říci: „Ale, otče, je moc těžké vznešeně snít a je velice těžké stoupat stále vzhůdru. Otče, já jsem slabý, padám, snažím se, ale často padám dolů.“ Horalé, když stoupají do hor, zpívají jednu hezkou píseň, která říká: »V umění stoupat není nejdůležitější nepadnout, nýbrž nezůstat ležet na zemi«. Jsi-li slabý a padneš, pohlédni trochu vzhůru a uvidíš podanou ruku Ježíše, který říká: »Vstaň a pojď se mnou!« - „A když to udělám znovu?“ Také. „A když to udělám znovu?“ Také. Petr se jednou Pána zeptal: »Kolikrát, Pane, snad sedmdesát sedmkrát?«. Ježíšova ruka je vždycky natažena, aby pozvedla, když jsme padli. Rozumíte? (odpovídají „anoooo“).

V evangeliu jsme slyšeli, jak se Ježíš cestou do Jeruzaléma zastavil v domě Marty, Marie a Lazara, kteří Jej přijmou. Vejde k nim do domu, aby se u nich zdržel; dvě ženy přijmou toho, o kterém vědí, že je schopen dojetí. Mnohá zaneprázdněnost nás vede k tomu, abychom byli jako Marta: aktivní, roztěkaní, stále v poklusu tam či onam... ale často jsme také jako Marie: před krásnou krajinou nebo videem, které nám pošle přítel z mobilu, zastavíme se, reflektujeme a nasloucháme. Během těchto Světových dnů mládeže chce Ježíš vstoupit do našeho domu, do tvého domu, mého domu do srdce každého z nás. Ježíš vidí naše starosti a naše pachtění, jako u Marty... a očekává, že mu budeme naslouchat jako Marie a uprostřed veškerého dění se odvážíme svěřit se Jemu. Kéž jsou to Ježíšovy dny, věnované Jeho naslouchání a přijímání těch, se kterými sdílíme dům, ulici, skupinu či školu.

A kdo přijímá Ježíše, učí se mít rád jako Ježíš. On se nás ptá, zda chceme plnost života. A já se vás v Jeho jménu ptám: Chceš plný život? Chceš? Chcete plný život? (odpovídají „ano“). Začni od teďka tím, že se necháš dojmout! Štěstí totiž klíčí a ústí v milosrdenství. Jeho odpovědí, Jeho pozváním, Jeho výzvou a dobrodružstvím je milosrdenství, které má vždycky mladou tvář jako Marie z Betánie, sedící u Ježíšových nohou, jako učednice, která Mu ráda naslouchá, protože ví, že v Něm je pokoj. Jako tvář Marie z Nazareta, která svým přitakáním byla stržena dobrodružstvím milosrdenství, budou ji blahoslavit všechna pokolení a všichni ji nazýváme Matkou Milosrdenství. Všichni společně ji vzývejme: Maria Matko Milosrdenství. Všichni (odpovídají): Maria Matko Milosrdenství.

Nyní tedy všichni společně prosme Pána – každý ať ve svém srdci mlčky opakuje: Pane, uchvať nás dobrodružstvím svého milosrdenství! Uchvať nás dobrodružstvím stavění mostů a boření zdí (ohrad a drátěných plotů); uchvať nás dobrodružstvím péče o chudého, který je sám a opuštěn a nenachází již smysl svého života. Přiměj nás doprovázet ty, kteří tě neznají, a říkat jim pozvolna a s plným respektem tvoje jméno a důvod, proč věřím. Pobídni nás jako Marii z Betánie, abychom naslouchali těm, kterým nerozumíme a kteří přicházejí z jiných kultur, národů a těch, kterých se obáváme, protože si myslíme, že nám mohou ublížit. Učiň ať obrátíme svůj pohled jako Marie z Nazaretu s Alžbětou k našim starým lidem, našim prarodičům, abychom se od nich učili moudrosti. Mluvíte se svými babičkami a dědečky? Vyhledávejte svoje prarodiče. Mají životní zkušenosti a řeknou vám věci, které pohnou vaším srdcem.

Tady jsme, Pane! Pošli nás dělit se o Tvoji milosrdnou Lásku. Chceme Tě v tento Světový den mládeže přijmout, chceme potvrdit, že život je plný, je-li prožíván z hlediska milosrdenství, které je tím nejlepším a nejsladším údělem, jenž nám nebude nikdy odňat. Amen.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy