Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes nám liturgie podává podobenství o milosrdném Samaritánovi z Lukášova evangelia (10, 25-37). Tento prostý a podnětný příběh poukazuje na životní styl, jehož těžištěm nejsme my, nýbrž druzí, které i s jejich těžkostmi potkáváme na svojí cestě a kteří nás interpelují. Druzí nás interpelují. A pokud nás neinterpelují, pak něco není v pořádku, něco v našem srdci není křesťanské. Ježíš používá toto podobenství v dialogu s učitelem Zákona o dvojím přikázání, které umožňuje vstup do věčného života: mít rád Boha z celého srdce a bližního jako sebe samého (vv. 25-28). „A
kdo je můj bližní?“ – zeptal se onen učitel Zákona. Také my si můžeme položit otázku: kdo je můj bližní? Koho mám mít rád jako sebe samého? Svoje rodiče? Svoje přátelé? Své krajany? Ty kdo jsou téhož náboženství jako já? ... Kdo je můj bližní?
A Ježíš odpovídá tímto podobenstvím. Nějaký člověk cestou z Jeruzaléma do Jericha byl přepaden lupiči, okraden a polomrtvý nechán u cesty. Kolem jde nejprve kněz a potom levita, kteří spatřili zraněného, ale nezastavili a šli dál (vv. 31-32). Potom jde kolem Samaritán, tedy obyvatel Samařska, kterým všichni židé pohrdali, protože nezachovával pravé náboženství. Avšak právě on, když si všimnul ubohého nešťastníka, „bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, obvázal mu rány [...] dopravil do hostince a staral se o něho“ (vv. 33-34); a druhý den jej svěřil do péče hostinskému, zaplatil za něho a přislíbil, že později doplatí zbytek (srov. v. 35).
V tomto bodě se Ježíš obrací na učitele Zákona a zeptá se: „Kdo z těchto tří – kněz, levita či Samaritán – se zachoval jako bližní k tomu, který se ocitl mezi lupiči?“. A on, poněvadž byl inteligentní, odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství“ (vv. 36-37). Takto Ježíš zcela obrátil výchozí perspektivu učitele Zákona. A naši také! Netřeba zařazovat druhé do seznamu podle toho, kdo je můj bližní, a kdo nikoli. Na mně závisí, zda jsem či nejsem bližní. Moje rozhodnutí určuje, zda jsem či nejsem bližní člověku, kterého potkám a který potřebuje pomoc, třebaže je cizinec nebo je možná poněkud nevraživý. A Ježíš uzavírá: „Jdi a stejně jednej i ty!“ (v. 37). Krásné ponaučení! A opakuje to každému z nás: „Jdi a stejně jednej i ty“, buď bližní bratrovi a sestře, když vidíš, že se ocitli v nouzi. „Jdi a stejně jednej i ty!“. Prokazovat dobré skutky, nejenom pronášet slova do větru. Napadá mne tu ona (italská populární) písnička: „Slova, slova, slova.“.. Nikoli, jednat, jednat. A dobrými skutky, které s láskou a radostí prokazujeme bližnímu, rozkvétá naše víra a přináší plody. Ptejme se, a každý ať si odpoví ve svém srdci: je naše víra plodná? Přináší naše víra dobré skutky? Anebo je spíš neplodná a tudíž spíše mrtvá než živá? Stávám se bližním anebo jenom procházím kolem? Jsem z těch, kteří si vybírají lidi podle vlastního zalíbení? Tyto otázky je dobré si klást a činit tak často, protože na konci budeme souzeni podle skutků milosrdenství. Pán se nás bude moci zeptat: Pamatuješ tenkrát cestou z Jeruzaléma do Jericha? Ten polomrtvý člověk jsem byl já. Pamatuješ? To hladové dítě jsem byl já. Pamatuješ? Migrant, kterého mnozí chtějí vyhnat pryč, jsem byl já. Ti opuštění staří lidé v domovech pro seniory, to jsem byl já. Osamocený pacient, kterého v nemocnici nikdo nenavštíví, to jsem byl já.
Kéž nám Panna Maria pomáhá ubírat se cestou lásky, velkodušné lásky k druhým, cestou milosrdného Samaritána. Pomoz nám žít hlavní přikázání lásky, které nám Kristus zanechal. To je cesta vedoucí do věčného života.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
