Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní úryvek z desáté kapitoly Lukášova evangelia (
Lk10,1-12.17-20) nám dává pochopit, jak nezbytné je prosit Boha, „Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (v.2). Dělníci, o kterých mluví Ježíš, jsou věrozvěsty Božího království, které On sám povolal a poslal „po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít“ (v.1). Jejich úkolem je zvěstovat poselství spásy určené všem. Věrozvěsti hlásají vždycky poselství spásy všem; nejsou to jenom misionáři, kteří odcházejí daleko, ale také my, křesťané, kteří neseme dobré slovo spásy. A tento dar dostáváme od Ježíše s Duchem svatým. Tato zvěst říká: „Přiblížilo se k vám Boží království“ (v.9), neboť Ježíš nás sblížil s Bohem. Bůh se stal jedním z nás. V Ježíši kraluje Bůh mezi námi a Jeho milosrdná láska přemáhá hřích a lidskou bídu.
A toto je dobrá zvěst, kterou mají „dělníci“ přinášet všem: poselství naděje a útěchy, pokoje a lásky. Ježíš posílá před sebou učedníky do měst a nakazuje jim: „Napřed řekněte: »Pokoj tomuto domu!« [...] uzdravujte tamější nemocné“ (vv. 5.9). To všechno znamená, že Boží království se vytváří den po dni a nabízí již na této zemi své plody obrácení, očištění, lásky a útěchy mezi lidmi. To je krásné! Vytvářet den po dni Boží království, které postupně vzniká. Neničit, ale tvořit!
V jakém duchu má Ježíšův učedník toto poslání plnit? Především si musí být vědom obtížné a někdy nepřátelské reality, která jej čeká. Ježíš v této věci nešetří slovy! Říká: „Posílám vás jako ovce mezi vlky“ (v.3). To je víc než jasné. Nepřátelství je vždycky počátkem pronásledování křesťanů, protože Ježíš ví, že misijnímu poslání odporuje Zlý. Proto se dělník evangelia snaží osvobodit od lidských podmíněností všeho druhu, nenosí měšec, mošnu ani opánky (srov. v.4), jak nakázal Ježíš, aby důvěřoval jedině moci Kristova kříže. To znamená opustit jakoukoli motivaci osobních výhod, kariérismus či hlad po moci, a stát se nástrojem spásy uskutečněné Ježíšovou obětí.
Poslání křesťana ve světě je nádherné, je určeno všem, je to poslání sloužit všem a nikoho nevylučovat. Vyžaduje mnoho velkodušnosti a především pohled a srdce obrácené vzhůru a ustavičně vzývající Pánovu pomoc. Je velice zapotřebí křesťanů, kteří radostně dosvědčují evangelium v každodenním životě. Učedníci poslaní Ježíšem „se vrátili s radostí“ (v. 17). Když toto poslání plníme, srdce se naplňuje radostí. Tento výraz mne nutí k zamyšlení nad tím, jak se církev raduje a těší, když její děti dostávají dobrou zprávu díky odevzdanému nasazení četných mužů a žen, kteří denně hlásají evangelium: kněží – oněch výborných farářů, které všichni známe, řeholnic, misionářek a misionářů. A ptám se, poslyšte tu otázku: Kdo z vás mladých, kteří jste dnes tady na náměstí, uslyšel Pánovo povolání následovat Jej? Nemějte strach! Buďte odvážní a neste druhým tuto pochodeň apoštolské horlivosti, která nám byla dána těmito příkladnými učedníky.
Prosme Pána, aby na přímluvu Panny Marie nikdy církvi nechyběla velkodušná srdce, která se snaží přinášet všem lásku a něhu nebeského Otce.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
