Generální sekretář Sdružení Česká katolická charita Jindřich Suchánek a vedoucí charitní mise na Kavkaze Martin Zamazal navštívili v minulých dnech Beslan v Severní Osetii. Dějiště brutálního útoku na školu se pomalu vzpamatovává z prvního šoku. Při tragédii, která na začátku září otřásla celým světem, zahynulo nejméně 330 osob, většinou dětí. Více než 720 osob bylo zraněno. U našeho mikrofonu je Generální sekretář charity, Jindřich Suchánek.
Nedávno jste se vrátil z Beslanu. Jaká je atmosféra ve městě a s jakými dojmy jste přijel?
To město působí zakřiknutě, něco mezi obavami a pietou. Ta atmosféra je cítit všude, zvláště v místech, kde bylo to postižení přímé. My jsme navštívili hřbitov a přímo tu školu. Je tam opravdu znát, jak jsou lidé zaražení - vlastně ani nevědí, proč se to stalo. Je dost otřesné, když tam člověk je, zvláště v té škole...
Jak to tam v té škole vypadá teď?
Je to opravdu velice zvláštní, protože to tam vypadá spíš jako po nějakém výbuchu. Je to dost nepředstavitelné, že tam mohlo být tolik lidí a dětí, protože vidíte prostřílené zdi, probořené stropy, rozbitá okna... Lidé tam procházejí mezi troskami, mají střepy pod nohama, všude jsou tisíce květin a plastikových láhví s vodou na památku toho, že ty děti nesměly pít. Staticky je to nezajištěné, každou chvíli se to tam může zbortit, ale s úctou tam tisíce lidí chodí a stále tomu nemohou uvěřit. Takže to působí takovým dojmem, že se to dá jen těžko popsat. Něco mezi tragédií, pietou a takovým těžko vyslovitelným smutkem.
Setkal jste se osobně s některými postiženými rodinami?
Ano, viděli jsme je, zvláště na tom hřbitově. Je tam dnes víc než 400 hrobů. Oni ten hřbitov rozšířili, když se jede k letišti tak to je vidět - srovnané pole a čerstvé hroby poseté květinami. Rodiny měly mezi hroby roztažené deky, na kterých bylo jídlo a pití. Když jsme šli kolem tak nás prosili, ať si něco vezmeme, napijeme se a na památku toho, že oni nemohli jíst ani pít, jsme nalili trošku vody na hrob jejich syna nebo dcery a chvilku jsme se s nimi bavili. Bylo to naše vyjádření soustrasti, obejmutí a nepřišlo na nějaké hluboké vysvětlování toho, proč se to stalo, spíš ten pláč a zármutek. Ale večer jsme se setkali se skupinou psychologů a tam jsme o tom hovořili podrobněji.
Stojí obyvatelé Beslanu za prezidentem Putinem, nebo si s mnoha dalšími kritiky spíš myslí, že neudělal všechno pro záchranu dětí?
To je opravdu velmi dobře položená otázka, ale na ní nezná nikdo odpověď. Každý má svůj názor a nikdo se k tomu nechce blíž vyjadřovat, protože se té pravdy bojí. Ale to je jenom můj dojem. Netvrdím, že mám zaručeně pravdu.
Mluvili jsme o tom s psychology. V podstatě momentálně nikoho ani tak nezajímá, kdo to zapříčinil, jako spíše proč se to stalo. Ale ta obava, že v tom má prsty administrativa, anebo že to nějak špatně udělala, tam cítit je.
Co bylo vlastně účelem vaší cesty?
Já jsem tam měl naplánovanou cestu již dlouho, jako "supervizi" našich projektů na severním Kavkaze, hlavně v Grozném a v ingušských táborech. Samozřejmě při té příležitosti jsem se chtěl podívat do Beslanu, abych zjistil, zda by se dala rychle zorganizovat nějaká pomoc, protože nám lidé nabízí finanční prostředky, které je třeba správným způsobem využít.
A jakou pomoc tedy Mezinárodní charita a naše Česká charita organizuje?
My chceme v Beslanu otevřít psychologické centrum charity. Bylo by to pod hlavičkou právě organizace Charita internationalis a Charitas Vladikavkaz (ruská charita tam má tuto pobočku). Jsme na tom již domluveni, máme už dokonce i skupinu šestnácti psychologů, psychiatrů a terapeutů a teď jenom čekáme na to, kdy nám bude oficiálně umožněno tuto kancelář nebo poradnu otevřít. Podle posledních zpráv tam přijeli psychologové z Moskvy a nepřejí si, aby se místní do toho nějak angažovali. To je dost těžko pochopitelné, protože oni tam již od prvních hodin vlastně zadarmo dobrovolně pro charitu pracují, a nejen pro charitu, ale i pro jiné organizace. My jsme z toho tak trochu v rozpacích a čekáme každou hodinu na to, že se ozvou naši z Kavkazu, abychom se dověděli co dál, protože jsme připraveni jak po stránce lidské tak i prostorové, máme tam už domluveny dvě místnosti přímo v kulturním domě v centru Beslanu a finanční prostředky taky už nějaké chodí, takže jsme v takovém napjatém očekávání.
Tiskem proběhla zpráva, že také někteří obyvatelé Beslanu by měli přijet do Čech. To také organizuje Charita?
V tom se angažuje Ministerstvo zahraničních věcí. My jsme s nimi v úzkém kontaktu a několikrát jsme spolu hovořili, ale nejsme velcí příznivci této akce, protože si myslíme, že o ni není moc zájem. To je pochopitelné, protože nikdo teď nechce v takovém napětí ty rodiny rozdělovat, tam ani nikdo neví, co bude dál, dokonce jsou obavy i z války, takže je dost pochopitelné, že nikdo nechce posílat děti za hranice. My bychom je tady samozřejmě rádi přijali a nejen my, ale očekáváme, že to bude aktuální za pár měsíců, ne-li až v příštím roce.
A jak se mohou k pomoci připojit naši posluchači?
Určitě přivítáme modlitbu a pokud budou chtít pomoci materiálně, tak nejlepší bude samozřejmě poslat finanční prostředky na naše sbírkové konto. Je tam zapotřebí jiné materiální pomoci, léčiv, obvazového materiálu, nebo hygienických prostředků už tam není opravdu zapotřebí, protože jsou tam navozeny desítky a desítky tun z celého světa, takže moc a moc prosíme o nějaký ten finanční příspěvek.
Chtěl byste ještě něco dodat na závěr?
Jsme z toho velice otřeseni a nepokládáme to za humanitární katastrofu, ale za obrovskou lidskou tragédii. Je to opravdu hrozivé a byl bych rád, kdyby to lidé nechápali jenom jednostranně. Každý teroristický útok je odsouzeníhodný, ale má někde příčinu. A tak, abychom nezapomínali i na tu příčinu.
Děkuji za rozhovor.
Na závěr připomeňme, že Sdružení Česká katolická charita vyhlásilo už 6. září sbírku na pomoc obětem útoku v Beslanu. Číslo účtu u České spořitelny je 369-369369369/0800, variabilní symbol 1261. Při platbě složenkou je třeba uvést číslo ve tvaru 3690369369369/0800, VS 1261.
odeslat článek
vytisknout článek
