Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Lidé se zdravotním postižením nesmí být v církvi diskriminováni, nesmí být vylučováni z bohoslužby a od svatého přijímání. Kněží mají povinnost být otevřeni pro všechny, jinak mohou zavřít kostel, řekl dnes papež František při setkání s nemocnými a postiženými poutníky. Audienční aulu Pavla VI. zaplnilo asi 650 účastníků kongresu, který pro nositele zdravotního postižení, jejich průvodce, rodiny a katechety zorganizovala Italská biskupská konference u příležitosti 25 let od založení katechetické sekce, věnované právě osobám se zdravotním postižením. Petrův nástupce odložil připravený text promluvy a spontánně odpovídal na otázky hostů. S první vystoupila dívka, která mluvila o tom, jak se vyrovnává se svým zdravotním postižením a jak se bojí své jinakosti. Papež připustil, že každá odlišnost je výzva, která může nahánět strach, avšak tyto obavy nesmí zvítězit:

„V různosti je bohatství – já něco mám, ty máš něco jiného a oba vytváříme něco ještě krásnějšího a většího, abychom šli stále dál. Pomysleme, jak nudný by byl svět, kde by všichni byli stejní. Je pravdou, že existují také bolestné rozdíly, které vycházejí z nemoci. Avšak odlišnost nás obohacuje, podněcuje, pomáhá nám. Nemějme z ní strach, protože je to cesta, jak být lepší, krásnější a bohatší.“

Pokud mají lidé společně jít dál, je nutné sdílení, dodal Svatý otec na příkladu podané ruky: „Je to skoro bezděčné gesto, které je nicméně velmi hluboké. Když někomu stisknu ruku, sdílím s ním to, co mám, on činí totéž a oba můžeme růst“, vysvětlil. Další otázku kladla žena na invalidním vozíku, která chtěla vědět, proč nemocní a postižení nejsou někdy plně zapojeni do farnosti, nemohou se účastnit mše svaté a přistupovat ke svátostem. Tato otázka mne vyvedla z míry, reagoval papež.

„Pokud bych totiž měl říci to, co si myslím…Otázka byla sice kratičká, ale velmi ostrá. Mluvila o tom nejhorším, co mezi námi existuje – diskriminaci. Je skutečně špatné, když lidi, kteří nejsou jako my, posíláme jinam. Chceš chodit na katechismus? Jistě, ale ne v této farnosti, ta je pro ty, co se nijak neodlišují.“

Je taková farnost dobrá?, ptal se papež přítomných. A po hlasitém záporu dodal: Její farář se musí obrátit. V každé farnosti by měla být možnost, jak se připravit na první svaté přijímání kupříkladu ve znakovém jazyce, pokračoval papež a odkázal ke sv. Piu X, který pohoršil svým důrazem na časné svaté přijímání dětí. „Učinil tak z různosti jednotu, protože věděl, že dítě chápe jinak a že odlišnost vede k jinému vnímání“, komentoval papež František.

„Všichni máme stejné možnosti růst, pokračovat v pouti, milovat Pána, činit dobro, rozumět křesťanské nauce. A všichni máme stejnou možnost přijímat svátosti. (…) Ve farnosti, při mši svaté a ve svátostech jsou si všichni rovni, protože všichni mají téhož Pána – Ježíše – a tutéž Matku – Pannu Marii.“

A konečně poslední odpověď se týkala kněží – jeden z nich se papeže tázal, jak je možné přijímat skutečně všechny lidi, včetně osob se zdravotním postižením. Svatý otec vyzval ke spolupráci s laiky, odborníky, katechety a mnoha dalšími, zaměřené na vzájemné pochopení a poznání různosti. „Kněz, který se brání tím, že on sice všechny chápe, ale nikoli všichni jsou schopni pochopit jeho, může rovnou zavřít kostel. Buď přijme všechny, anebo nikoho“, zdůraznil papež.

„Myslím, že v pastoraci se dnes dělá mnoho dobrého a pěkného – v katechezi, liturgii, pro nemocné v rámci Charity. Jedno však chybí – laici, ale zejména kněží by měli více naslouchat! Říkám tomu apoštolát ucha. A znám také všechny námitky: „Otče, to je nudné, poslouchat stále totéž…Slyšíme stále to samé, ale lidé se mění. Pán je v srdci každého člověka, kterému je třeba trpělivě naslouchat. Přijmout ho a vyslechnout, bez výjimky.“

Během audience si k papeži vykročila dvě děvčátka s Downovým syndromem, která pak zůstala sedět přímo u něj. „Je odvážná a dovede riskovat“, řekl papež o jedné dívence, „nebude nikdy diskriminována, protože se sama obhájí…“

(jag)