Nový portál Vatikánského rozhlasu

Německo. V Lipsku dnes večer začal Katholikentag, největší katolické setkání na německé půdě, které letos slaví sté jubileum a v rámci pestrého čtyřdenního programu nabízí více než tisícovku různých iniciativ, od bohoslužeb přes politické či ekologické diskuse a dílny až po divadlo a koncerty (programová brožurka čítá 640 stran!). Probíhá ve znamení Pilátova výroku „Ecce homo“ („Hle, člověk!“, Jan 19,5) a podle organizátorů – z Ústředního výboru německých katolíků (Zentralkomitee der deutschen Katholiken, ZdK) – je pozvánkou k novému pohledu na člověka, který vychází z člověka. Možná právě na tomto všeobecně lidském základě lze najít styčný bod pro desetitisíce účastníků, mezi kterými jsou nejenom němečtí katolíci, nýbrž také křesťané ostatních vyznání, věřící jiných náboženství i ateisté, navíc v kontextu silně sekularizované východoněmecké drážďansko-míšeňské diecéze.

Německé Katolické dny vyrostly z laických hnutí a dodnes žijí zejména díky laikům. Konají se od roku 1848 – nejprve každoročně a později v dvouletých intervalech, přičemž hostitelem je vždy jiné biskupství. Nezanedbatelný je samozřejmě státní příspěvek – město Lipsko po ostrých diskusích poskytlo milion euro z celkového téměř desetimilionového rozpočtu Katholikentagu, kromě osmdesáti budov a prostranství, kde se bude setkání odehrávat. Starosta Burkhard Jung už před půldruhým rokem vyzval reptající občany k velkorysosti s náboženskou menšinou – tedy katolickou církví, ke které se v Lipsku hlásí o málo více než čtyři procenta obyvatel. „Tady začíná tolerance“, napsal tehdy Jung, který dnes prohlašuje, že „to byly dobře vydané peníze“. Organizátorům akce navíc přiznává jistou odvahu, či opovážlivost – určitě bylo mnohem jednodušší setkání nasměrovat do některé z bašt katolicismu v Porýní či Bavorsku, nikoli do centra německé reformace.

„Katolické bašty v Německu již neexistují. Už dávno nejsme lidovou církví – s takovou představou se musíme rozloučit a pohlédnout skutečnosti do očí“, soudí však kard. Rainer Maria Woelki. Někdejší berlínský a nynější kolínský arcibiskup popisuje svůj vztah k německým Katolickým dnům v knize, kterou organizátoři setkání sestavili z rozhovorů se stovkou známých osobností z církevního i mimocírkevního prostředí. Kardinál Woelki nicméně poukazuje na možnou sílu církve v diaspoře, která jedince mnohem častěji vyzývá k osobnímu vyznání víry. Souhlasí s ním šéfredaktor německé sekce Vatikánského rozhlasu, o. Bernd Hagenkord, SI: „Tuto zvláštní diasporní situaci sdílejí východoněmečtí katolíci spolu s věřícími někdejšího východního bloku, kupříkladu s Českou republikou, Slovenskem či Slovinskem. Za dvacet či třicet let už křesťanství nebude v Německu většinovým náboženstvím. Jak lidé na tuto situaci zareagují? A jak se bude vyvíjet hledání Boha?”, ptá se v téže knize německý jezuita.

Snad i kvůli popsaným okolnostem zažil letošní Katholikentag při svém zahájení premiéru – na lipském hlavním náměstí zaznělo videoposelství Petrova nástupce v němčině.

„Těší mne, že jste přišli v tak hojném počtu. Chcete ukázat lidem v Lipsku i celém Německu, že žijete radostí, kterou dává evangelium.”

Oslovil papež František shromážděné a přešel k mottu setkání: “Hle, člověk. Ukazuje velmi pěkně, na čem záleží – nikoli na vnějším úspěchu či aktivismu, nýbrž na schopnosti zastavit se, upřít pohled, věnovat druhým pozornost a dávat jim to, co jim opravdu chybí”, řekl dále.

„Každý člověk touží po společenství a pokoji, potřebuje mírové soužití. To vše však může vyrůst pouze tehdy, pokud pečujeme o vnitřní pokoj srdce. Mnozí lidé naopak žijí v trvalém spěchu a mají tendenci smést všechno kolem sebe.”

To se projevuje na našem vztahu ke stvořenému, ale také ke Stvořiteli. Dopřejme si proto čas, abychom opětovně vstoupili do klidného souladu se světem a jeho Tvůrcem, doporučil Svatý otec. V modlitbě a kontemplaci hledejme důvěrnost s Bohem.

„Důvěrný vztah k Bohu je oporou našeho milosrdenství. Jak miluje Otec, tak milují i jeho děti. (…) Povolme Božímu milosrdenství, aby se nás dotklo v dobře vykonané zpovědi, abychom dokázali být stále milosrdnější, jako Otec!”

Motto stého Katholikentagu však odkazuje také ke zmučenému a trpícímu Kristu, kterého můžeme zahlédnout v trýzněném člověku dnešní společnosti, pokračoval papež:

„Všímáme si, že okolí posuzuje hodnotu jeho života a ve stáří či nemoci jej nutí k rychlé smrti. Lidé jsou hanobeni, obíráni o důstojnost, smýkáni sem a tam, protože nemají práci anebo jsou uprchlíci.”

Papež proto v závěru požádal všechny věřící v Německu, aby ve svém životě dávali stále větší prostor hlasu chudých a zdrcených lidí. “Vzývejme božského Utěšitele, Ducha svatého, aby nám dal odvahu a sílu k svědectví o naději, kterou je Bůh pro celé lidstvo”, zakončil Petrův nástupce videoposelství na lipský Katholikentag.

(jag)