Nový portál Vatikánského rozhlasu

Istanbul. V tureckém Istanbulu dnes začal první Světový humanitární summit OSN, na kterém Svatý stolec zastupuje tříčlenná delegaci nejvyšší úrovně. Vede ji kardinál státní sekretář Pietro Parolin a dále do ní náleží mons. Bernardito Auza, stálý pozorovatel Svatého stolce v newyorském sídle OSN, a mons. Silvano Maria Tomasi, dřívější stálý pozorovatel při ženevských úřadech OSN a dnes člen Papežské rady Iustitia et Pax. Posledně jmenovaný pro naše mikrofony uvedl:

“Od druhé světové války dosud nenastal tak komplikovaný okamžik, co se týče lidských vztahů, krizí, počtu uprchlíků, pohrom, způsobených člověkem, i přírodních katastrof, jako je doba, kterou dnes prožíváme. Je tudíž nutné vyjít z této reality a podat konkrétní odpověď, založenou na skutečné solidaritě. Myslím, že prvním krokem je uznat, že lidstvo tvoří jedinou rodinu a že nese kolektivní zodpovědnost za hromadící se problémy – za ohniska násilí i hospodářské krize, které vedou ke „třetí světové válce vedené po částech“, jak to papež František ve své pronikavé intuici definoval. Svatý stolec se snaží upozorňovat veřejné mínění, aby na současnou krizi hledalo účinnou a kreativní odpověď, a prostřednictvím Charity je ochoten přispívat také konkrétní pomocí. Církev navíc projevuje lidskou solidaritu, která za určitých okolností prospívá více než materiální pomoc.“

První Světový humanitární summit je příležitostí, jak vnést obrat do životů milionů lidí, kteří potřebují ochranu, péči a pomoc; lidí, kteří hledají důstojnou budoucnost, píše papež František v poselství, kterým dnes pozdravil účastníky istanbulské konference.

„Nelze popřít, že mnohé zájmy brání řešení stávajících konfliktů a že vojenská, hospodářská a geopolitická strategie vytěsňuje člověka, zatímco nastoluje vládu bůžka peněz a moci. Humanitární úsilí je navíc často podmíněno obchodními a ideologickými omezeními“, nastiňuje papež současnou situaci, aby vzápětí vyzval k neodkladné reakci: „Musíme se tedy opětovně zavázat k ochraně každého člověka v jeho každodenním životě, obraně jeho důstojnosti a lidských práv, bezpečnosti a oprávněných potřeb. Zároveň je nutné chránit svobodu a sociální i kulturní identitu lidí – namísto jejich izolace podporovat spolupráci, dialog a zejména mír.“

„Nenechávat nikoho pozadu“ a „vydávat ze sebe to nejlepší“ (některé z cílů, které si summit stanovil) – to jsou nároky, které má každý z nás uplatňovat nejprve v osobním životě, a posléze společně při veškerém úsilí a iniciativách, vyvíjených ve prospěch obětí současné krize, vyzývá dále papež a dodává: „Jinými slovy: již nesmí existovat rodina bez domova, uprchlík bez přijetí, člověk bez důstojnosti, nemocný bez lékařské péče, dítě bez dětství, mladý muž či žena bez budoucnosti, starý člověk bez důstojného stáří.“ Papež v poselství do Istanbulu uznává a oceňuje práci lidí, kteří slouží svým bližním, ale také společnosti tím, že podstupují odvážné volby, vedoucí k úctě, uzdravení a odpuštění. „Takto se zachraňují lidské životy“, poznamenává Petrův nástupce.

„Nikdo nemiluje koncepty a ideje – milujeme lidi. Vydáváme se a obětujeme z lásky k mužům a ženám, dětem a starým lidem, národům a společenstvím. Jsou to právě jejich tváře a jména, kterými se naplňují naše srdce“, píše Svatý otec v závěru poselství a staví jeho účastníky před výzvu: „Naslouchejme nářku obětí a trpících. Povolme jim, aby se nám od nich dostalo lekce lidskosti. Vnesme změnu do svého životního stylu, politického i hospodářského rozhodování, chování i postojů kulturní nadřazenosti. Pokud se poučíme od obětí a trpících, budeme schopni budovat mnohem lidštější svět.“ K tomu papež vyprošuje pro účastníky prvního Světového humanitárního summitu hojnost božího požehnání moudrosti, síly a pokoje.

(jag)