Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Poddajnost hlasu Ducha, který pobízí hlásat evangelium i v těch nejvzdálenějších krajích, je základní charakteristikou každého muže a každé ženy, jež se rozhodne sloužit církvi odchodem do misií. Uvažoval o tom papež František v dnešní homili při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Každý apoštol nosí v srdci povolání, které jej nutí a neodolatelně žene, aby se chopil svého života, odevzdal se Kristu a hořel pro Něho. Tento plamen, který hořel v srdci svatého Pavla – konstatoval papež František – plane také dnes v mnoha ženách a mužích, kteří opustili svoji vlast i rodinu a odešli na vzdálené kontinenty, aby tam hlásali Ježíše Krista.

Petrův nástupce uvažoval o dnešním čtení ze Skutků apoštolů (20,17-27), které podává loučení Pavla s církevní obcí v Milétu. Jde o dojemnou scénu, kdy Pavel sděluje starším této obce, že už se spolu neuvidí. Odcházel totiž do Jeruzaléma, pohnut Duchem, kterému plně podrobil svůj život, aby zvěstoval evangelium, ačkoli věděl, že jej tam čeká pronásledování. „Myslím, že tato pasáž – komentoval papež – nám přibližuje život našich misionářů“ v každé době.

„Odcházeli, donuceni Duchem svatým. To je povolání. A když v oněch místech navštívíme hřbitov, kde vidíme jejich náhrobky, zjistíme, že mnozí zemřeli mladí, bylo jim méně než čtyřicet let. Nebyli totiž schopni odolat tamějším nemocem. Odevzdali svůj život jako mladí, spálili svůj život. Ale myslím, že si v té chvíli - daleko od svojí vlasti, své rodiny a svých drahých - říkali: Stálo to za to.“

„Misionář jde, aniž by věděl, co jej potká – pokračoval papež citací ze životopisu sv. Františka Xaverského od José Maria Pemana, španělského spisovatele a básníka z minulého století, jehož líčení evokuje zmíněné loučení svatého Pavla: »Od města k městu mi Duch svatý dosvědčuje a říká, že mě čekají pouta a soužení« (Sk 20,23). „Misionář ví, že jeho život nebude snadný“ – dodal papež, pohnut vzpomínkou na dnešní apoštoly:

„Naši misionáři jsou hrdinové evangelizace našich dní. Evropa jimi zaplnila ostatní kontinenty, kam odešli a už se nevrátili. Myslím, že se patří poděkovat Pánu za jejich svědectví. Je na místě mít radost z těchto misionářů, kteří jsou pravými svědky. Představuji si, jaká byla chvíle jejich loučení. Jako u Xaverského: »Opustil jsem všechno, ale stálo to za to!«. Odešli anonymně. Jiní se stali mučedníky, obětovali život evangeliu. Tito misionáři jsou naší slávou. Slávou církve!“

„Kvalitou misionáře je tedy poddajnost,“ řekl dále papež František, který končil prosebnou modlitbou: „Spíše než nespokojenost, která spoutává dnešní mladé lidi, ať je to hlas Ducha svatého, který je přinutí vykročit a dát svůj život ušlechtilé věci.“

„Chtěl bych říci dnešním chlapcům a děvčatům, kteří jsou nespokojení: »Netěší mne tato kultura konzumismu a narcismu, ale pohleďte k horizontu! Pohleďte na naše misionáře!« Prosme Ducha svatého, aby je přiměl odejít a spálit svůj život. Je to trochu silné slovo, ale život stojí za to žít. Avšak žít jej dobře, spálit svůj život ve službě, zvěstování a putování. Toto je radost z hlásání evangelia.“

Končil papež František svoje ranní kázání v Domě sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)